Libor Dvořák: Podivné otravy ruských opozičníků nekončí
V neděli 20. srpna to budou přesně tři roky, co byl na cestě ze Sibiře do Moskvy otráven Alexej Navalnyj. V minulých dnech ale média upozornila na další významnou osobnost ruského protiputinského vzdoru, která se dožila téhož – novinářku Jelenu Kosťučenkovou. Takových případů je ale spousta.
Jelena Kosťučenková je opravdu pozoruhodný zjev, a to dávno a dávno předtím, než se o ní loni na podzim z německého Mnichova do světa rozlétla zpráva, že byla s největší pravděpodobností otrávena. Kdo by tak mohl stát za travičským útokem na známou novinářku, která se nebojí Putinova režimu, si asi snadno dokážeme představit.
Čtěte také
Vraťme se ale k jejím novinářským začátkům. Na těch je pozoruhodné, že přišly v jejím rodném Jaroslavlu: do lokální žurnalistiky se pustila v tamních oblastních novinách už jako žákyně osmé třídy základní školy.
Měla však na mnohem víc – jejím vzorem byla světoznámá ruská novinářka Anna Politkovská – a Jelena se ještě za Annina života a ještě během vlastních studií na moskevské novinařině prosadila právě v Nové gazetě, tedy téměř celoživotním působišti Politkovské.
Čtěte také
Pracovala tu jako zvláštní zpravodajka a z mnohotvárného ruského života si vybírala ta nejsyrovější témata: třeba jak se žije bezdomovcům v nedostavěné nemocnici nedaleko Moskvy, prostitutkám provizorního bordelu při státní silnici či chovancům domova pro mentálně postižené. Tohle vše se ostatně stalo i součástí její knihy s českým názvem Rusko mé nešťastné, již u nás k vydání připravuje nakladatelství Argo.
Že od těchto témat byl jen krok do Beslanu, na Donbas či do současné války, není tedy nic divného. Z poslední reportážní cesty už se domů do Ruska vrátit nemohla. Ale i tam si ji našli…
Praxe politických vražd
Čtěte také
Což je na celé věci to nejzlověstnější. Takto postižených ruských novinářů, politiků i aktivistů neustále přibývá. V roce 2004 byla na cestě do Beslanu otrávena sama Anna Politkovská, o dva roky později poloniem 210 v Londýně rovnou zavražděn bývalý příslušník ruských tajných služeb Alexandr Litviněnko a následovali další a další, z nichž vybíráme alespoň některé: otec a dcera Skripalovi, novinář a politik Vladimir Kara-Murza, před třemi lety Alexej Navalnyj.
Putinův režim má jasno: když už tito lidé nehodlají alespoň mlčet, musí se připravit na všechno – ať už žijí doma nebo v zahraničí. Praxe politických vražd, často právě jedem, v Rusku sahá až do časů carské ochranky.
Sama Jelena Kosťučenková se k podstatě takovéhoto jednání s vlastními občany vyslovuje ve své již zmiňované knize. Tam na zprávu, že Rusko bombarduje Kyjev, reaguje myšlenkou: „Smířit se s tím, že my Rusové jsme fašisti, není možné. Něco takového absolutně nejsem schopná strávit.“
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
