Libor Dvořák: Nebojte se, dostřelíme až do Berlína,

Bild se přitom odvolává na satelitní snímky, které svědčí o instalaci nejméně desítky modernizovaných iskanderů nejen v Kaliningradské oblasti, ale také podél ruské hranice se třemi pobaltskými republikami. Západní analytici jsou toho názoru, že tyto zbraňové systémy se rozmísťovaly v průběhu posledních dvou let, což komentáře ruského ministerstva obrany v podstatě potvrzují.

Na zprávu, která pro ně zřejmě není novinkou, už reagovali ministři obrazy Lotyšska Artis Pabriks a Litvy Juozas Oljakas. Posledně jmenovaný k tomu prohlásil, že bez ohledu na samozřejmou podporu NATO jsou to „znepokojivé zprávy“, i když Rusko na modernizaci této třídy své raketové výzbroje v posledních letech několikrát upozorňovalo. Litva už proto se svými partnery v Severoatlantické alianci vede rozhovory o tom, jak by měla vypadat případná reakce na tento ruský krok.

Ruská strana na tuto zprávu reaguje prohlášeními, že se jen stalo něco, co se stát muselo. Předseda prezídia Rady pro zahraniční a obrannou politiku, známý a respektovaný politolog Fjodor Lukjanov řekl, že jde o reakci na budování společné euroamerické protiraketové obrany a že „Rusko a NATO se na sebe prostě dál mračí a vyměňují si symbolická gesta“. Podle jeho názoru ale o nějaké faktické konfrontaci nemůže být řeči, protože takhle to „bez ohledu na důsledky bude vypadat. Jedna strana bude rozmisťovat americké protiraketové systémy v Evropě. No a ta druhá na to bude odpovídat rozmisťováním svých raketových komplexů podél hranice se státy NATO“.

Přísně vzato se prostě naplňuje něco, čím Rusové hrozí už od roku 2009. To, že se o poměrně dlouho rozmístěných iskanderech dovídáme až dnes, je patrně způsobeno i zvýšeným neklidem, který způsobuje přetahování Ruska a Evropy o Ukrajinu. Jinak je to jen další důkaz toho, že vztahy mezi Ruskem a euroamerickým prostorem už dlouhá léta nejsou idylické.