Libor Dvořák: Komture, odejdi!

Platí pro ně to, co bylo zřejmé už od začátku, když Petrův monument, tak snad na Baltu!

Zajímavé ale je, že dnes pro stěhování stometrové sochy vedle osvícených Moskvanů nejvíc křičí ti, kteří se před pár lety na její instalaci na vskutku mimořádně nevhodném místě přímo podíleli. Včetně bývalého Lužkovova náměstka a nyní úřadujícího primátora Vladimira Resina. Zkrátka a dobře – vedení moskevské radnice se po letech věrného sloužení tvrdému autokratovi Lužkovovi snaží předvést, že je vlastně protilužkovské. Inu, příběh tak trochu jako z Gogola, jehož sžíravé příběhy o servilně ohnutých úředníčcích jednoduše platí dodnes.

Připomeňme si alespoň ve zkratce bizarní příběh vzniku této obrovité a vskutku ohavné sochy. Zejména obchodně velmi úspěšný moskevský sochař gruzínského původu Zurab Cereteli navrhl u příležitosti 500. výročí objevení Ameriky pomník Kryštofa Kolumba. Nakonec ho ovšem nedokázal prodat ani Spojeným státům, ani žádné středoamerické zemi, která by připadala v úvahu. Cereteli nehnul brvou, Kolumba jednoduše sťal… a nasadil mu Petrovu hlavu.

Petrohraďané si svých Benátek Severu v té době ještě velice hleděli, a tak Cereteliho obří karikaturu do města, které tento možná nejzasloužilejší vládce Ruska sám vybudoval, prostě nepustili. Dobrý obchodní Cereteli se tedy obrátil na dobrého obchodníka Lužkova, a ruka byla v rukávě. Jeden ze zakladatelů zmodernizovaného ruského námořnictva, který se sám učil v holandských loděnicích, stojí na málo významné řece v centru Ruska. Je to zkrátka stejné, jako kdyby zmíněný Kolumbus stál třeba v Madridu.

Moskevská opozice, často tvořená lidmi, kteří se proti vybudování bronzového monstra v samém středu Moskvy od počátku rozhořčeně bránili, dnes upozorňuje na to, že radniční ikonoborci se celou touto okázalou akcí snaží jen vytvořit kouřovou clonu a zakrýt tak skutečné problémy, jež by Moskva měla řešit – katastrofální dopravní infrastrukturu, budování dálnice do Petrohradu přes les v Chimkách, který je chráněnou přírodní rezervací, a tak dále, a tak podobně… Ti nejnedůtklivější už postlužkovské randici počítali, že za prostředky, vynaložené na stěhování obřího Petra někam jinam, by vystačily na výstavbu dvou moderních škol.

Jak to celé dopadne, se v tuto chvíli neví. Někteří moskevští novináři se dokonce domnívají, že kdyby se referendum o případném kácení Cereteliho Petra vypsalo dnes, možná už by jeho odpůrců bylo podstatně méně než v polovině 90. let. Člověk si zvykne i na šibenici, tak proč by si nezvykl na sochařský paskvil, který se mezitím stal součástí moskevského panoramatu.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.