Libor Dvořák: Jaké byly první hry v Ázerbájdžánu

Na druhé straně se však i před Hrami i po jejich skončení ozývaly a ozývají hlasy, které kritizují astronomické náklady na jejich konání.

Ázerbájdžán je samozřejmě dosti bohatá země, která zásoby ropy a zemního plynu dokázala proměnit jak v dynastii bývalých soudruhů a dnešních pánů Alijevů, tak, a to celkem přirozeně, v pořadatelskou zemi významných sportovních akcí, navíc zemi i s olympijskými aspiracemi.

Je ovšem přirozené, že jak četní domácí, tak i zahraniční analytici se ptají, co taková legrace vlastně stála.

Čtěte také

Oficiální představitelé bakuského režimu prohlašují, že na „operační výdaje“ byla z letošního státního rozpočtu země uvolněna zhruba miliarda dolarů. To je ovšem asi jen třetina celkových výdajů, protože podobné částky vláda na pořadatelství her uvolnila i v předchozích dvou letech.

Když se na odhadované 3 miliardy dolarů přímých nákladů ze státního rozpočtu ptalo na tamním ministerstvu mládeže a sportu ázerbájdžánské vysílání BBC, odpovědi se nedočkalo.

Během vystoupení Lady Gaga se celý stadion v Baku setměl|foto: Michal Jurman

Nebudeme posluchače unavovat dalšími a dalšími čísly, ale přinejmenším dvě by ještě zaznít měla: megalomanický zahajovací ceremoniál stál 95 milionů dolarů a jen honorář pro superstar světového jména Lady Gaga představoval dva miliony v populárních světle zelených bankovkách.

Celkové náklady jsou ovšem nezjistitelné, tvrdí ázerbájdžánský ekonom Zochrab Ismail, který upozorňuje na to, že hlavní část všech výdajů tohoto druhu je v rozpočtu vedena v kolonce „státní prostředky na investice“, která se dál nerozklíčovává.

Námitku, že ať už jsou náklady ve srovnání s londýnskou letní olympiádou za asi 12 miliard a sočskou zimní za neuvěřitelných 55 miliard dolarů vlastně skromné, podle pana Ismaila neobstojí: na obou jmenovaných sportovních akcích bylo podstatně více sportovců, ale především – zatímco ruské valutové rezervy představují několik set miliard v americké měně, stejná položka v ázerbájdžánské státní kase se rovná jen 35 miliardám.

Vše řečené vypovídá hlavně o jednom: právě autoritářské a vyloženě nedemokratické režimy po pořadatelství velkých sportovních soutěží světového či alespoň evropského formátu baží – a to klidně i za předpokladu ať to stojí, co to stojí.

Zřejmě mají podvědomý pocit, že za jejich naleštěnou fasádou se ukryje veškerá diktátorská špína jejich každodenní hlavně vnitropolitické, ale v případě Ruska i zahraničněpolitické praxe.