Libor Dvořák: Gruzie také v NATO?

Otázkou je, jak překročit fakt územní nejednotnosti země, vyvolané zmiňovanou faktickou ruskou okupací Jižní Osetie a Abcházie před necelými šesti lety.

Pro Gruzii to bezesporu bude znamenat hodně. Jak ale dnes prohlásil prezident této malé republiky mezi Kavkazem a Černým mořem Giorgi Margelašvili, právě „mlčení světa při okupaci značné části Gruzie ruskými vojsky v roce 2008 dodalo Vladimiru Putinovi odvahu k dalšímu podobnému dobrodružství“.

O tom každopádně není sporu a svědčí to o tom, že Putin jakoukoli váhavost v podobných situacích považuje za slabost – a slabým Evropanům jednoduše odpověděl tím, že si přisvojil (a nenechme se mýlit nedělním krymským referendem, to přece nemůže rozhodovat o něčem, co je již dávno rozhodnuto) další kousek postsovětského prostoru.

Čtěte také

Krymská akce byla čistě technicky zajisté provedena bezchybně. Skřípat ale začíná režie tohoto smutného divadélka. Přestože referendum bude až v neděli, krymský parlament včera schválil deklaraci o nezávislosti autonomní republiky Krym a města Sevastopolu, na jejímž základě se „v případě příznivého výsledku plebiscitu Krym stane nezávislým státem“. A tečka.

Připomeňme si, že původní rozhodnutí krymského parlamentu, podpořené hlavněmi kalašnikovů v rukou údajných krymských domobranců, tak nápadně připomínajících regulérní ruské vojsko, požadovalo rovnou připojení poloostrova k Rusku. Moskevské ministerstvo zahraničí ale podumalo, podívalo se na kosovský precedens a doporučilo schéma „nejdřív nezávislost, pak teprve připojení“.

Důvod je jasný. Mezinárodní soud OSN 22. července 2010 v na žádost světové organizace zkoumal mezinárodně právní okolnosti vzniku samostatného Kosova a konstatoval, že „vyhlášení nezávislosti, k němuž přistoupí část nějakého státu, neporušuje žádné normy mezinárodního práva“.

Inu – prezident Putin se rád považuje a prohlašuje za legalistu. Právě proto se dočkáváme těchto formalistických kotrmelců. Výsledek je ovšem přesto jasný – Krym nejenže bude, ale už je ruský.