Libanonská armáda bojuje s palestinskými radikály

Jde v každém případě o nejtěžší vnitrolibanonské boje od roku 1990, kdy se podařilo obnovit mír po patnáctileté občanské válce.

Co se vlastně v neděli a pondělí odehrálo? Boje začaly v neděli ráno po policejním zátahu v Tripolisu poté, co se policie pokusil zatknout osoby podezřelé z bankovní loupeže. Na hlavní Tripoliské třídě vypukla přestřelka, která se přenesla i do okolních ulic, a posléze i do palestinského tábora Nahr Bárid, odkud pachatelé pravděpodobně pocházeli.

Libanonští vojáci podle dohod z roku 1969 nesmějí vstoupit do žádného z dvanácti palestinských táborů v zemi. Soustředili se tedy především na ostřelování tábora Nahr Bárid z děl a tanků. Palestinští ozbrojenci, vyzbrojení raketomety, naopak zaútočili na armádní ostavení u vjezdu do tábora, a podařilo se jim také zmocnit armádní těžké techniky. Vzájemné boje si vyžádaly několik desítek obětí. Je nutné poznamenat, že ztráty libanonské armády byly pravděpodobně skoro dvojnásobně vyšší než byly oběti na straně palestinských bojovníků. V táboře zahynulo také nejméně 15 civilistů, což souvisí s použitím dělostřeleckých granátů v husté zástavbě.

Organizace, která se s libanonskou armádou střetla, se jmenuje Fatah al-Islám, a podle některých názorů má jen asi 150 až 200 ozbrojenců. Fatah al-Islám vznikla teprve v listopadu loňského roku oddělením od hnutí Fatah al-Intifada, které má blízko k Sýrii. To se však zřejmě týká i nové jmenované frakce, která se kromě toho hlásí i k idejím Al Kajdy, i když popírá, že by s ní byly organizačně propojena. To ale nic neznamená, Al Kajda většinou funguje střechový název pro mnohé sunitské organizace v celém muslimském světě. Podle jedné z libanonských televizních stanic byly mezi zabitými bojovníky i občané jiných států, včetně Bangladéše a Jemenu.

Střet se odehrával u tábora Nahr Bárid na severu Libanonu nedaleko města Tripolis. Nahr Bárid je domovem asi 30-40 tisíc Palestinců. Těch v Libanonu žije asi 350 tisíc. Většinou jde o potomky uprchlíků z arabsko-izraelské války v roce 1948. Palestinci se od té doby nesmějí z táborů vystěhovat, nemají právo vykonávat většinu zaměstnání a nemají libanonské občanství. Jejich tábory, které spravují sami bez účasti libanonských úřadů, jsou jakýmisi ostrovy uvnitř libanonského území. Velká část libanonských Palestinců podléhá radikálně islamistické ideologii, což souvisí i s jejich zoufalým postavením.

Palestinské organizace byly také zapojeny do patnáctileté občanské války v letech 1975-1990. Dodnes mezi nimi a některými libanonskými komunitami panuje značné nepřátelství. Když včera libanonská armáda projížděla Tripolisem, kolemstojící Libanonci vyprovázeli tanky potleskem. Každá salva mířící na tábor Nahr Bárid pak byla v ulicích bouřlivě oslavována. Libanonský premiér Fuád Siniura obvinil organizaci Fatah al-Islám, že chce narušit mír v zemi a destabilizovat ji. Libanonské občany vyzval k "sevření řad" za armádou a bezpečnostními silami.

Jak jsme se již zmínili, armáda do tábora nevstoupila. Jednak jí to zakazuje zmíněná dohoda z roku 1969, která se pokoušela nastolit křehké příměří v malé zemi s obrovskou uprchlickou komunitou. Byly tu i jiné důvody. Libanonští vojáci jsou i podle přiznání svých velitelů naprosto nepřipraveni k takovému zásahu a zřejmě by v něm selhali. Navíc by si boje v ulicích uprchlického tábora, který je svého druhu vojenským ležením, vyžádaly obrovské ztráty jak v řadách armády, tak i zde žijících Palestinců. Mnohé ze zraněných civilistů, kteří byli v neděli zraněni, se podařilo evakuovat do nemocnic teprve v noci na dnešek, jiní asi i nadále zůstávají uvězněni v táboře.

Nyní je otázka, jak se bude situace dále vyvíjet. V táboře i v Tripolisu zůstaly dnes uzavřeny školy i další instituce. Armáda tábor Nahr Bárid obklíčila a odřízla ho od přívodu vody a elektřiny. Není jasné, zda se bude snažit obyvatele vyhladovět a donutit je k vydání alespoň některých pachatelů. Vzhledem k nepříliš dobrým bojovým schopnostem armády a křehkosti vládního postavení nikdo od kabinetu nečeká příliš rázné zásahy. V táboře se přitom údajně schovávají pachatelé teroristických útoků v Libanonu, Jordánsku i v Evropě. Protivládně orientovaná média se nyní pokoušejí situaci vylíčit jako masakr spáchaný vládou na bezbranných civilistech. Celá věc má ale nejen vnitropolitický, ale i zahraničně-politický rozměr.

Klíčové je v tomto případě napojení hnutí Fatal al Islám na syrské tajné služby. Od minulého týdne leží na stolech diplomatů v OSN americko-britsko-francouzský návrh na zřízení mezinárodního tribunálu, který by vyšetřil smrt Rafíka Harírího. Tento bývalý libanonský premiér byl předloni zabit při atentátu, za nímž pravděpodobně stála Sýrie. Ta tehdy Libanon okupovala, a Harírí jí mohl stát v cestě. Damašek se jakémukoli obvinění brání, ale převládajícím názorem je, že vyšetřování povede do nejvyšších syrských kruhů. Mnozí protisyrsky orientovaní Libanonci se proto domnívají, že tento incident, stejně jako nedělní výbuch v křesťanské čtvrti v Bejrútu, je pokusem o odvedení pozornosti od tohoto vyšetřování. V každém případě se v dějinách Libanonu otevírá nová kapitola. O čem bude, se dozvíme až v následujících dnech.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .