Lex Lambert

Tentokrát je řeč o generálním i vrchním řediteli veřejnoprávní (Vaší) České televize Jiřím Janečkovi a Františku Lambertovi. Ten prvně jmenovaný údajně věděl nebo alespoň určitě vědět měl, a to nějakých tři a půl roku, že ten druhý neodevzdal při svém jmenování do funkce osvědčení o bezúhonné minulosti, v jeho případě konkrétně potvrzení, že splňuje lustrační nároky ohledně členství v Lidových milicích. Jinak řečeno, pan Lambert svého času členem Lidových milicí byl, jak sám nyní přiznává, čímž se hladce nekvalifikuje pro špičkovou funkci ve veřejnoprávním médiu. Tady by měl příběh končit, respektive - ten příběh, tedy šéfování pana Lamberta v ČT, by nikdy neměl vůbec začít.

Jenže je to jinak a pěkné to vůbec není.

Od těch chvil, kdy se členství pana Lamberta v úderné pěsti dělnické třídy stalo věcí veřejnou, je možné zaznamenat přehršel mediálních sdělení z různých stran, bránících jak pana generálního Janečka, tak pana vrchního ředitele Lamberta. Jako by litera zákona byla jakási abstraktní hračka, která platí jen pro nižší živočichy, asi tak na úrovni koncesionářů veřejnoprávní televize, a nikoli pro velká zvířata v jejím čele.

Podle jedné linie argumentace je činnost pana Lamberta ve vedení České televize natolik záslužná, že nepřiznané členství v Lidových milicích se vedle toho úspěchu jeví jako strmící bagatela. Podobná argumentace je možná přípustná při obhajobě brambory, která nemůže za to, že se z ní v průběhu dějin stal rum, jež kdosi požil a potom sedl za volant a zabil dvanáct dětí. V takové posloupnosti za to brambora doopravdy nemůže.

Jenže pan Lambert věděl od samého začátku, že byl v Lidových milicích a věděl též, že ho to diskvalifikuje pro vrcholovou funkci v managementu České televize. Svého zaměstnavatele tedy klamal.

Jiná linie je vedena asi takto: Podle nového zákoníku práce, platného od ledna tohoto roku, totiž pracovní poměr, byť vznikl jmenováním, není již považován za pracovní poměr vzniklý jmenováním, ale za pracovní poměr, který vznikl pracovní smlouvou. A tím pádem se na něj lustrační zákon prý nevztahuje. Jenže ve chvíli, kdy byl pan Lambert jmenován, nový zákoník ještě neplatil, to přinejmenším.

V právním státě by mělo platit: Jednou zde byl schválen zákon, který - ze známých důvodů - slouží k tomu, aby exponenti bývalého režimu nemohli ovlivňovat chod věcí tím, že budou mít jistý díl moci v demokratickém státě. Můžeme jistě diskutovat, zda-li je to ještě 17 let po pádu komunistického režimu aktuální, ale dokud nebude zákon změněn, měl by se dodržovat.

Pan Lambert, jakož i jeho nadřízený pan Janeček, tento poměrný díl (a to dost velký) mají. Tvoří tandem ve vedení velkého sdělovacího prostředku, financovaného ze zákona z peněz koncesionářů. Taková instituce by měla mít přímo v genech dodržování zákonů.

Rozhodně se v takové situaci přinejmenším "nehodí", aby v čele programové hierarchie veřejnoprávní televize seděl bývalý milicionář, ať už jsou jeho zásluhy jakékoliv, ale hlavně člověk, který dobře věděl, že porušuje zákon. Jeho nadřízený nese za toto porušení odpovědnost, ať už o tom věděl od začátku nebo nevěděl.

A když už je řeč o generálním řediteli - ten se, jak se podle nejnovějších zpráv může zdát, nakonec přece jenom rozhodl zařídit to tak, aby se všichni vlci nažrali a všechny kozy také nažraly a všichni přitom zůstali celí, neboť navrhuje, aby o vědomém či nevědomém či plném nebo formálním členství pana Lamberta v Lidových milicích rozhodl soud. Do té doby ho pan generální formálně propustí z funkce, leč zachová mu poradenské místo v ČT. Řešení hodné chytré Horákyně, pan Lambert nebude ani vrchním ředitelem, ani nebude propuštěn.

Jen ještě závěrem bych rád připomněl, že když libovolný občan, žijící ovšem o několik společenských a politických pater níže než management České televize, poruší zákon, pěkně si to odskáče. V tomto smyslu - ať nám to příslušné orgány, například prostřednictvím České televize sdělí - pro ty a ty občany platí zákony České republiky, pro ty a ty pak platí zákony jiné.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je Mediasearch. Texty neprocházejí korekturou.