Levice v SRN

"Dali jsme si velkou námahu s tím, abychom překonali stalinismus, ale ne proto, abychom ho nechali vejít do naší strany zadními dveřmi." Z jednání svých šéfů je pan Byski silně roztrpčen, hovoří o zvůli a zneužití moci a bojí se rozštěpení strany. Doslova řekl: "Vedoucí úlohy světového proletariátu mám plné zuby."

Po Gysiho kritice, kterou pronesl před běžícími kamerami, už není v této straně nic jako bývalo. Analytici se domnívají, že Gysi podlehl tlakům nemocného kolegy Lafontaina, který je po operaci rakoviny, a tlačí stranu silně doleva. Tímto krokem se porušila křehká příměří mezi zápaďáky a východňáry, fundamentalisty a realisty, muži a ženami a hořce se znovu diskutuje o směřování strany. Jediný, kdo k této situaci mlčí, je zřejmě prapůvodce sporů Oscar Lafontaine. Jen pár měsíců po volbách, v kterých tato strana dosáhla dobrých výsledků, ocitla se v troskách. Už nikdo si uvnitř strany nedovede představit, že by za této situace mohla dosáhnout nějakých výjimečných výsledků v květnových zemských volbách v Severní Porýní - Vestfálsku.

Kritice předcházela schůzka obou šéfů Gysiho a Lafontaina v Sársku, při níž se dle médií snažil Gysi přesvědčit nemocného Lafontaina, aby z politiky neodcházel a aby pomohl udržet pozici strany vlevo od sociálních demokratů SPD.

Ve straně se tak rýsují dvě silné frakce: V čele jedné je kritizovaný Dietmar Bratsch, za nimž stojí realisté, s kterými by se chtěl jak na spolkové, tak na zemské úrovni podílet na vládách. Naproti tomu Lafontaine zastává tvrdou fundamentalistickou linii, a v tom je možné spatřovat jádro současného konfliktu. Jak z rešerší novinářů vyplývá, straníci z bývalých východních zemí, tedy z Německé demokratické republiky, stojí mnohem víc nohama na zemi než levice v bývalém Západním Německu. Levičáci z východu volají po tom, aby západní levičáci začali myslet pragmaticky, protože jinak ztratí naději se dostat v již jednou zmíněném Severním Porýní - Vestfálsku 9. května letošního roku vůbec přes pětiprocentní hranici a nebudou sedět v zemském parlamentu.

Pozorovatelé soudí, že dříve v levici panovala vyšší politická kultura: dodržovalo se pravidlo, že frakce vzájemně neútočí na vedoucí představitele druhé strany. Toto pravidlo nyní padlo, a to je to, co je v současném sporu nové. Dietmar Bartsch začal hovořit o tom, že strana ztratila elementární politické schopnosti a ztrácí na věrohodnosti. Sám dokonce odmítl kandidovat znovu na šéfa frakce v bundestagu a dál chce zůstat jen pouhým poslancem. Zřejmě chce současnou krizi přečkat tiše v poslanecké lavici, vyčkat na generační změnu, ke které musí v roce 2013 nutně dojít, až Lafontaine zmizí z čela strany. Zároveň se proslýchá, že i zdravotní stav pana Gysiho, který má za sebou několik infarktů, není rovněž nejlepší a je možné, že i jeho angažovanost už nebude tak extrémní jako doposud. To by samozřejmě mohlo tvář levice v Německu značně proměnit. Otázka je, jak.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .