Lepší léky proti chřipce

24. září 2010

Vědci zjistili, že preparát Tamiflu působí proti původci ptačí chřipky viru H5N1 víceméně náhodou. Jeho autoři při vývoji léku "stříleli naslepo". Teď už má farmakologie v účincích léků proti chřipkovým virům o poznání jasněji a může přistoupit k vývoji nových, účinnějších preparátů. Jejich velkou výhodou by měla být vysoká odolnost ke vzniku rezistentních chřipkových virů.

Léky proti virům rychle ztrácejí účinnost. Není divu. Viry představují pro léky "pohyblivý cíl". Neustále se proměňují a nakonec se evolucí dříve či později dopracují k odolnosti vůči používaným preparátům. Hon za novými léky, které proti virům dobře zabírají, proto nikdy neskončí. Příkladem může být virus chřipky včetně viru H5N1 vyvolávajícího tzv. ptačí chřipku. Lékaři v boji s touto vysoce nebezpečnou nákazou spoléhají především na preparáty oseltamivir (známější pod obchodním názvem Tamiflu) a zanamivir (distribuovaný pod názvem Relenza). Oba léky blokují virům chřipky enzym zvaný neuraminidáza. S jeho pomocí se viry dostávají ven z nakažené buňky. Po zablokování neuraminidázy zůstane virus uzamčen v buňce a nemůže se dále množit a šířit.

Chřipkové viry jsou vybaveny jedním z devíti typů neuraminidázy. Tuto enzymovou "devítku" dělíme do dvou větších skupin. Do první patří neuraminidázy N1, N4, N5 a N8, přičemž neuraminidáza N1 je nedílnou součástí viru tzv. ptačí chřipky. Druhá podskupina neuraminidáz zahrnuje enzymy typu N2, N3, N6, N7 a N9. Oseltamivir a zanamivir byly vyvinuty na základě informací o neuraminidázách druhé podskupiny, konkrétně enzymů typu N2 a N9. Důvod této volby byl jednoduchý. Struktura zbývajících sedmi neuraminidáz nebyla v té době známá. Zdálo se, že to nijak nevadí. V praxi se ukázalo, že jak oseltamivir, tak i zanamivir účinkují proti virům s kteroukoli z devíti možných neuraminidáz. Farmakologové to vysvětlovali vazbou léků na tzv. aktivní místo neuraminidázy. Tato část molekuly neuraminidázy má u všech typů virů totožné pořadí aminokyselin a jako "klíček" otevírá viru cestu k úniku z buňky.

Tým vědců pod vedením Johna Skehela z National Institute for Medical Research v Londýně zjistil, že původní předpoklady o struktuře všech neuroaminidáz neodpovídají skutečnosti. Enzymy se navzdory stejnému "materiálu" v podobě shodných aminokyselin dosti podstatně liší tvarem aktivního místa. Prostorové uspořádání aktivního místa neuraminidáz typu N1, N4 a N8 je jiné než u enzymů typu N2 a N9. Až s odstupem času se ukazuje, jaké měli farmakologové při vývoji oseltamiviru a zanamiviru štěstí, když zvolili takovou konformaci léku, která je s to vazby na všechny typy neuraminidáz. Velmi snadno se mohlo stát, že by jak oseltamivir tak i zanamivir proti ptačí chřipce vybavené neuraminidázou N1 vůbec nezabíraly.

John Skehel je přesvědčen, že na základě nových informacích o neuraminidázách N1,N4, N8 a N5, bude možné vyvíjet zcela nové léky proti chřipkovým virům. Dokonce předpokládá vývoj léků, které by účinkovaly velmi razantně pouze oproti virům vybaveným jedním konkrétním typem neuraminidázy. Proti takto úzce cíleným lékům by si zřejmě viry vyvíjely rezistenci jen s velkými obtížemi. To je ale zatím ještě hudba daleké budoucnosti. Úspěšný lék musí splňovat celou řadu kritérií. Kromě jiného i bezpečnost pro pacienty, kteří jej budou užívat. S příslušnými testy ještě žádná farmaceutická společnost nezačala.

Spustit audio