Leona Šlajchrtová: Alexandre Dumas
Kdyby se brala v potaz historická pravda románů francouzského romantika Alexandra Dumase, velkého uznání z řad odborníků by se jeho monumentálnímu dílu zřejmě nedostalo.
Na nějaký ten přesný rok si při popisování dějin své země tento samouk příliš nepotrpěl, jeho romány ale strhávaly a dodnes lákají ke čtení svým živým jazykem a neuvěřitelnými dobrodružstvími jeho hrdinů.
Bohatou fantazii Dumas zřejmě dostal do vínku po svých předcích, v žilách mu kolovala kreolská krev. Mimochodem stačí pohled na obrázek jednoho z nejslavnějších francouzských spisovatelů a dramatiků a je nasnadě, že svůj původ nezapřel.
Olivově zbarvená pleť, široké rty a černošské rysy zdědil po své babičce, otrokyně ze Saint-Dominique, dnešního Haiti. A nejen je. Alexandre Dumas, jenž se narodil v druhém roce předminulého století, po babičce, s níž se v tehdejší francouzské kolonii zapletl - nikoli ojediněle – jeden z jejích kolonizátorů, markýz Davy de la Pailleterie, získal i své příjmení.
Dumasův otec Thomas-Alexandre, generál a hrdina Velké francouzské revoluce, se totiž po roztržce se svým otcem jeho příjmení vzdal a užíval ho minimálně. Zřejmě horká krev. To ale Alexandre Dumas znal jen z doslechu, svého otce si pamatoval minimálně.
Zemřel, když mu byly čtyři roky, což uvrhlo jeho matku a sourozence do finanční tísně, která spisovatele provázela celý život nehledě na jeho literární úspěchy.
Jedno je jisté. Rozhodně to nebyl typ, jenž by šetřil inkoustem. Znalci Dumasova díla vypočítali, že plodný autor publikoval nejméně sto tisíc stran. Začínal jako dramatik a brzy dosáhl věhlasu.
V porovnání se svými dobrodružnými romány však neporovnatelného. Asi jen málokdo se nesetkal se jmény d´Artagnan, Athos, Porthos a Aramis – hrdiny Dumasova nejslavnějšího románu Tři mušketýři z dob vlády francouzského krále Ludvíka XIII.
Příběh byl tak slavný a Dumasovy životní náklady tak vysoké, že se román dočkal dvou pokračování – Tři mušketýři po dvaceti letech a pak ještě po deseti. Vojáci francouzské královské gardy se v románu často baví a hodují v zaplivaných špeluňkách, hlavně Porthos, a tato vášeň nebyla cizí ani Dumasovi.
Stejně jako záliba v přítomnosti žen. O spisovateli – jehož bychom korektním jazykem dneška mohli označit za „prostorově výraznějšího“ se tradovalo, že má podobně široké a otevřené srdce.
I zde znalci jeho díla počítali a dosáhli čísla čtyřicet. Nejméně. Tolik měl prý Dumas milenek a v některých případech i matek svých nelegitimních dětí. Nejméně jedno z nich se „potatilo“ - Alexandre Dumas, mladší, také uspěl na literárním poli. Napsal například Dámu s kaméliemi.
Takové napínavé a dramatické eskapády, které předvedl jeho otec v jiném slavném románu Hrabě Monte Cristo, ale tenhle spíše biedermeierem ukolébaný spisovatel nenabídl. Ostatně ani tolik necestoval.
Dumas starší žil v Belgii, Itálii i Rusku. A samozřejmě všude psal, ať už vymyšlené příběhy, tak i reportáže, politické eseje a cestopisy. A to až do své smrti v roce 1870.
Nevyhýbal se ani tématům kolonizace a rasové identity, rezonujícím tématům doby, v níž většina mnohé hlavně latinskoamerické kolonie získaly nezávislost. Pohotový bonviván tak činil ostře i s vtipem, nejlépe kombinací obého.
Což dokládá i jeden z výroků, který uvedl jeho životopisec Christian Biet, jímž obdařil muže urážejícího jeho kreolský původ. „Můj otec byl mulat, dědeček černoch a pradědeček opice. Vidíte, pane, moje rodina začala tam, kde ta vaše končí“.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
