Leo Pavlát: Spiklenci mezi námi

V menšině byli ti, kdo se zajímali o výstavu, život a dílo rabiho Löwa a jemu přisuzovaného legendárního golema. Naopak více psali lidé, v jejichž kůži bych nechtěl být: Soudě podle jejich přípisů je jim svět neprůhlednou změtí, v níž se nicméně jasně rýsují tajuplné sítě, komploty spiklenců, v daném případě židovských.

Lidé prohlédající údajné pikle přitom o mé vyjádření vlastně ani nestáli, na svůj dotaz si zjevně dávno odpověděli sami. Například: "Jak vnímáte osobnost našeho premiéra Fischera, jenž je Židem, a také pana Reidelbaucha, jenž je rovněž Židem, dále pak uměleckou komisi složenou převážně ze Židů? Nedalo by se toto interpretovat jako Židovská kolektivní strategie?" Nebo: "Není to, že se Židé skrývají za cizí národy a využívají tolerance západního křesťanství, racionálním kořenem antisemitismu?"

Zmínky o židovství mají v konspirativních teoriích svou dlouhou historii, ale ti, kdo v každé události vidí spiknutí, si už velice dlouho vystačí i s jinými zdroji. Svobodní zednáři, všeliké další, v anonymitě skryté skupiny a bratrstva, číselné symboly, grafické symboly, mezinárodní organizace, sekty, rodiny, politické a hospodářské vzestupy a pády, vypuknutí válek a jiných pohrom - to vše je pro množství lidí důkazem nekončící konspirace a utajených čachrů. A není ani třeba moc napínat uši, abychom zaslechli jasný vzkaz propojující všechna ta údajná neviditelná propojení: Hle, takto, podle předem připraveného plánu, se privilegovaní zmocňují vlády nad světem. Jsme hříčkou v jejich rukou.

Navykli jsme si spojovat fantasmagorické představy se středověkem, s jeho pověrami a magií. Stále se opakující setkání s těmi, kdo vždy znovu odhalují pravé pozadí všeho dění, mě však vedou k otázce, která, přiznávám, nemá odpověď: Nezažívá naopak zlatou éru iracionální spekulace, o to však jednoznačnějších závěrů, dnešní globálně propojený svět? Neuvádí záplava informací a složitost jevů mnohé lidi v takový zmatek, že se raději uchýlí k jednoduchému a navíc vždy a všude platnému vysvětlení?

Je smutnou ironií civilizačního rozvoje, že informovanost a vzdělanost nejsou pro lidskou psýchu dostatečnou životní oporou, a tak kartářství, věštění, astrologie, numerologie a tajemné rituály jen kvetou. Prodej magických předmětů rovněž. A za tím vším možno cítit nejen osobní tápání nešťastných bytostí, ale i zklamání jinak reálných lidí z demokratického světa a pokleslého politikaření. Média?

"Nezveřejní nic, co není předem domluveno!" praví hlas zasvěcenců. Volby? "Politici jsou jen loutkou v rukou lobbistů a ti zase svých skrytých pánů." Sliby? Záruky? Odpovědnost? "Kdo by komu věřil! Nic neplatí! Podívejte se kolem sebe! Všechno je řízeno tajnými světovými silami, které nás chtějí zotročit a zničit!"

Stabilitu demokratických systémů a důvěru občanů v ně možno poměřovat na mnohý způsob. Nejsem politolog, ale zcela laicky bych řekl, že i míra přesvědčení o všudypřítomných konspiracích hodně napovídá o zdraví společnosti.

Autor je ředitel Židovského muzea v Praze