Leo Pavlát: Každému svět nepáchne

24. červen 2010

Stalo se, o co dvanáct aktivistů usilovalo: Mluví se o nich, ústřední deník dokonce otiskl na titulní stránce snímek jednoho z nich, když se ho policisté pokoušeli spoutat. Komentátoři se posmívají a kritizují: Aktivisté při výtvarné prezentaci „Občan K.“ pozměnili občanské průkazy – a tupý, byrokratický stát proti nim hned vyrazil. Policejní násilí. Hromotlucká moc se mstí umělcům za své pohanění.

Po pravdě, uvítal bych, kdyby policie při svých zákrocích vystupovala uměřeněji vážnosti a míře přestoupení zákona. Zkroutit ruce výtvarníkovi či zbít Kateřinu Jaques, jako se to svého času stalo při prvomájové strkanici, je jednodušší než se stejnou razancí vystoupit třeba proti násilnickým radikálům. Neméně mě však mrzí, že z dalšího nabubřelého gesta skupiny Ztohoven se především díky policejní asistenci stalo mediální téma – tedy událost nade vše drahá aktivistickým umělcům.

Lidé sdružení ve skupině Ztohoven již dvojsmyslem v názvu naznačují, v jakémže světě se to cítí být. Ohledali dobu a společnost, ve které žijí, konfrontovali ji s vlastními ideály, poznáním a zkušeností a dospěli k názoru, že doba je to nečistá a páchnoucí. Taková je výchozí pozice skupiny za všech okolností bez ohledu na to, co se u nás či ve světě děje: Náhled na skutečnost nepodléhá žádné změně, doba je, jak svědčí název skupiny, zlá a špatná, bude hůř a teď už jde jen o to, to každým dalším projektem doložit.

Nesměla by nás ovšem oslovovat umělci nade vše milovaná vlastní ega, aby z triviálního gesta neučinila vystoupení proroků. Tak jsme se v souvislosti s projektem „Občan K“ dozvěděli, že prý žijeme v „absurditě poslušnosti“, jsme „figurkami velkých hráčů na herním poli této doby…Vzniká čím dál tím více registrů, kartoték, statistik pravděpodobnosti našeho chování, výpisů hovorů, bankovních účtů, popisů zdravotního stavu, či monitorování pohybu v prostoru...Je možné, že jsme například pomocí vysokonákladových filmů, či masové distribuce elektroniky připravováni na okamžik, kdy naše děti dostanou při narození podkožní čip, nesoucí řadu informací, které nebudeme schopni ovlivnit“.

Je to řeč připomínající snímky komunisty tolik milovaných „pokrokových amerických filmařů“, promítané u nás před listopadem 1989. Děj byl bez ohledu na toho či onoho burcujícího tvůrce v zásadě stejný: Za fasádou kapitalistické demokracie se skrývají tajná bratrstva nemorálních, kořistnických a mocichtivých mužů a žen, disponujících novými zbraněmi, technologiemi, nástroji. Aniž by si toho prostí lidé všimli, hrstka spiklenců za pomoci sofistikovaných, občanům skrytých plánů připravuje rozhodný útok proti lidské svobodě. Konspirátoři chtějí vše vlastnit, vše a všechny ovládat.

Ve stejném tónu, jen se změněnými reáliemi, se již před staletími, v době industrializace, psalo o spiklencích usilujících o zotročení lidstva za pomoci dělby práce, nových způsobů výroby, rafinovaného rozvrácení víry, morálky, rodiny.

Ano, každý vynález, vše dobré se může proti člověku za určitých okolností obrátit. Oheň, atom, databáze, globalizace.Také demokracie není ideální. Jsou lidé, kteří dokáží zákon obcházet, zařídí si privilegia, zneužijí svých znalostí, postavení, peněz. Něco nového pod sluncem od dob biblického Kazatele? Sotva. To jen aktivisté sdružení ve Ztohoven jsou programově přesvědčeni, že svět nesnesitelně páchne.

Autor je ředitel Židovského muzea v Praze

autor: Leo Pavlát
Spustit audio