Léky pod kontrolou

Podobně dobré šance zlepšit poměry mají chystané zákony o eGovernmentu, které by mohly elektronizovat jednání s úřady, tím je pro občany zjednodušit a navíc omezit korupci.

Nyní se zdá, že stejný úspěch zaznamená administrativa ministra zdravotnictví Tomáše Julínka. Uvedla do pohybu nový systém, kterým se stanovují maximální ceny léků a kterým se posléze budou určovat, kolik budou za léky hradit pojišťovny.

Všechny maximální ceny se už dnes určují ve správním řízení, které má předem stanovená pravidla a které je možné kontrolovat na internetu. Je to tedy opět omezení prostoru pro korupci.

Navíc se zdá, že systém zbrzdí růst výdajů na léky, protože bude ceny určovat tak, aby nepřekročily průměr Evropy. Údajně by měl ročně ušetřit skoro tři miliardy. Jde sice jen o necelou desetinu výdajů, které mají s léky pojišťovny, ale dopady mohou být v dalších letech ještě větší. Navíc systém je nastaven tak, že ušetří nejen pojišťovny, ale také pacienti.

Všechny tři zmíněné vládní úspěchy: nemocenská, eGovernment a léky mají jedno společné. Neskrývají v sobě žádný ideologický podtext a prostě jen zlepšují danou oblast tak, aby to bylo výhodné pro všechny slušné občany.

Těžko říct, co se z toho vyvozovat. Možná to znamená, že všechny ideologické plány jsou špatné, protože nakonec pomáhají vždy jen někomu. Anebo se z toho dá usoudit, že současná vláda je tak slabá, že může prosazovat pouze široce přijatelnou agendu.

Nepochybně není ani jedna z odpovědí stoprocentně pravdivá. Přesto existuje příklad opět z lékové oblasti, který dává za pravdu úvaze o škodlivosti ideologií.

Jak známo, ministr Julínek už jeden krok ohledně léků prosadil, jsou to ony známé a kontroverzní poplatky u lékaře. Jednoznačně šlo o ideologický krok, který si autoři ani příliš nerozmýšleli, jak svědčí řada nutných úprav.

Samozřejmě mohl mít pozitivní věcné dopady, nejčastěji se hovoří o tom, že poplatky za položku na receptu sníží spotřebu léků. Prý se také měly zneužívat, tady byl ale efekt pochybný, protože léky předepisují lékaři, kteří žádné poplatky neplatí.

Dnes tedy jsou k dispozici čísla, která ukazují, jak všechno dopadlo. Zdá se to být jasné už po prvním pololetí. Spotřeba léků se nesnížila. I když pojišťovny ušetřily pět procent výdajů za léky, přesto farmaceutické firmy vydělaly o 7-8 procent víc. To je běžný růst i v letech, kdy se poplatky nezavádějí. Znamená to, že vyrostly výdaje pacientů a to nejméně o pět miliard. Když to tak půjde dál i v druhém pololetí, výdaje domácností za léky se proti loňsku zdvojnásobí.

Zároveň se ani nesnížil počet denních dávek léků, které občané konzumují. Poplatky tedy nezabraly, jen převedly část nákladů z pojišťoven přímo na občany.

Ministerští experti používají pravdivý argument, že operace umožnila hradit pojišťovnám dražší léky. Ze zdravotního pojištění tak dostáváme za stejné peníze lepší kvalitu.¨

Ovšem tato mince má i druhou stranu. Proč občané utrácejí stále víc peněz za ty méně kvalitní léky? Odpověď je nejlépe hledat v Americe. Jeden z problémů tamního systému popsal ve svém posledním čísle týdeník The Economist. Upozorňuje, že americké zdravotnictví je nejlepší na světě, ovšem to se týče jen medicínských výkonů. Pokud jde o to, jak systém zabezpečuje dostupnost výkonů, a také o to, jak je systém drahý, tak je naopak na světě nejhorší. Vtip je v tom, že pětina Američanů není pojištěných. Mají logicky dojem, že je zdraví nic nestojí, žijí docela nezdravě, a až pak na ně dojde řada, dávají za léčení mnohem větší částky přímo na dřevo. Když člověk platí pojištění, dává si logicky na své zdraví větší pozor a tlačí na systém, aby hlídal výdaje.

Zavedení poplatků a zvýšení doplatků za léky bylo krokem právě v tomto neblahém směru. Je dobře, když se zlepší nabídka kvalitních léků, ovšem jak se ukázalo, daleko silnější je efekt, že léky pro občany podraží. V nabídce se neorientují a když jim je zle, nakoupí prostě všechno, co jim lékárníci předloží a sousedé poradí.

Nejde o žádnou katastrofu, je na tom ovšem velice dobře vidět, že za ideologiemi se často skrývají přání změnit svět podle přání reformátorů. Přání však na svět neplatí.

Proti tomu je postup při určování cen léků chladnokrevným opatřením, kde jsou předem spočteny možné dopady. Zatím se zdá, že to vychází.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .