Legislativní zmetek vstupuje v platnost

Ponechme nyní stranou skutečnost, zda se jedná o reformu či pouze o krátkodobé změny, které v delším časovém horizontu výrazné zlepšení veřejných financí samy o sobě stejně nepřinesou. Pozoruhodnější je totiž způsob, jakým byl vládní reformní balík v parlamentu prosazen. Pod zákon o stabilizaci veřejných financí byla totiž zahrnuta novela několika desítek na sobě nezávislých norem. Některé návrhy byly dokonce tak rozsáhlé, že by podle odborníků mohly klidně představovat samostatné zákony.

Prezident republiky Václav Klaus dokonce připustil, že jde o obtížně srozumitelný konglomerát, jehož legislativní zpracování je nevalné. Přitom mělo jít o vrchol snažení Topolánkova kabinetu, který zdůvodňoval svoji existenci právě potřebou prosadit zásadní reformy. Když se k tomu přidá volání koalice po zjednodušení pravidel hry, pak je konečný výsledek poněkud tristní. Nebylo by tudíž překvapením, kdyby s odstupem doby z nepřehledné změti nejrůznějších návrhů vypluly na povrch chyby či rozpory s jinými zákony. Logické by z tohoto úhlu pohledu bylo, kdyby největší přehmaty odstranil Senát a vrátil zákon do sněmovny k novému hlasování.

Horní parlamentní komora však odmítla být "legislativní pojistkou". Většina senátorů odhlasovala, že se zákonem nebudou zabývat. Zákonodárci tak využili svého práva, které jim dává příslušná pasáž Ústavy České republiky. Cituji: "Jestliže Senát vyjádří vůli nezabývat se návrhem zákona, je tímto usnesením návrh zákona přijat." Konec citátu. Zmiňovaný odstavec tak umožňuje svým způsobem zrychlit legislativní proces. Většina senátorů toho využila a umožnila vládě, aby v momentu, kdy sněmovna začne projednávat návrh rozpočtu na příští rok, byl zákon o stabilizaci veřejných financí po formální stránce schválen. Senátoři proto nedostatky nebrali příliš v potaz a dali zákonu zelenou.

Podobný postup zvolil rovně prezident republiky Václav Klaus. Ten svůj postoj mimo jiné vysvětlil v dopise, kterým reagoval na stížnost předsedy KSČM Vojtěch Filipa. Opět cituji: "Nesdílím vaše hodnocení, podle kterého zákon vykazuje "hrubý rozpor s Ústavou České republiky." Nic takového v něm nenacházím. Musím také připomenout, že vážné legislativní vady vykazovaly desítky zákonů, kterými jsem byl doslova zasypáván v minulých letech. Vrátit jsem se odvážil jen ty nejkřiklavější případy. Je všeobecně známo, že stav veřejných financí v České republice je neúnosný a reformu nutně potřebuje. Tento zákon podle mne - i se všemi svými spornými momenty - představuje sice nedostatečný, ale alespoň správným směrem činěný krok. To pro mne při nesnadném rozhodování váží více než námitky, mezi něž patří i některé z Vašich, nebo ty, které pocházejí ze stanoviska legislativního odboru Senátu Parlamentu ČR, na něž se také odvoláváte." Konec citátu z dopisu Václava Klause adresovaného předsedovi KSČM Vojtěchu Filipovi.

Zákon tak může začít platit. Jak dlouho vydrží ve schválené podobě, o tom by v následujících měsících mohl rozhodnout Ústavní soud. Pouze on totiž může vynést verdikt, zda je příslušná norma v rozporu s ústavou. Bude tudíž záležet na tom, zda nějaký podnět k této soudní instanci dorazí a v jaké bude podobě. Zákon o stabilizaci veřejných financí totiž mimo jiné obsahuje tzv. přílepky. Tedy pasáže, které přímo v původním návrhu nebyly, s podstatou dané normy úplně nesouvisí a byly k ní dodány až pozměňovacím návrhem v průběhu tzv. druhého čtení. Přitom Ústavní soud vydal nedávno verdikt k jedné stížnosti, ze které vyplynulo, že tzv. přílepky k zákonům jsou nepřípustné.

Jak ukazuje nejnovější příklad, politici si z takovýchto rozhodnutí nedělají těžkou hlavu a když potřebují, tak k normě cokoli přilepí. Bylo by tudíž překvapením, kdyby je Ústavní soud opět neupozornil na to, že takto přijímat zákony nelze. Zkrátka je velmi pravděpodobné, že podpisem prezidenta republiky rozruch kolem zákona o stabilizaci veřejných financí nekončí.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .