Ledovce přidaly plyn

00062314.gif
00062314.gif

Posun polárních ledovců se v posledních letech zrychlil a nabral neuvěřitelné tempo. Vědci si tuto změnu nedovedou vysvětlit. Do roku 2100 by se mohly ledovce zmenšit tak, jak to Země nepamatuje už 130 tisíc let. Hladiny světových moří a oceánů by stouply až o šest metrů a to by mělo pro svět katastrofální následky. Pod vodou by se ocitla třeba valná část Nizozemí nebo Floridy.

Grónské ledovce se daly na úprk. Ledovec Kangerdlugssuaq v centrálním Grónsku se pohyboval v roce 2005 dvakrát rychleji než v roce 2000. Rychlost jeho postupu narostla ze 6 kilometrů na 13 kilometrů za rok. Je to teď jeden z nejrychlejších ledovcových expresů Grónska. Za posledních deset let zdvojnásobil rychlost posunu i nejrychlejší ledovec světa Jakobshavn Isbrae na západě Grónska. Vědci nevědí, co se děje. Grónské ledovce dostávají v posledních letech stále větší příděly sněhu, a tak to vypadá, že by měly narůstat. Na okrajích však ztrácejí tolik ledu, že jejich celková "ledová bilance" končí hlubokým mankem. Na celém území Grónska ubude ročně zhruba 200 kilometrů kubických ledu. To je množství vody, které by stačilo pokrýt spotřebu dnešního Los Angeles na další dvě staletí.

Zrychlený pohyb ledovců má na svědomí hned několik procesů. Není to zdaleka jen vyšší teplota vzduchu, která nahlodává povrch ledovce. Zvýšené tání přivádí vodu mezi ledovou masu a její horninové "lůžko". Voda působí jako "mazivo" a ledovec po ní rychleji klouže. V neposlední řadě stoupá teplota vody v mořích a to znamená, že se ledovce na pobřeží Grónska i Antarktidy na svých "čelech" rychle odlamují a na takto uprázdněné místo se může tlačit led z vnitrozemí. Tento jev je patrný například v Antarktidě na Palmerově poloostrově, u nějž se moře za posledních 50 let výrazně ohřálo a jeho voda nahlodává ledovce stále větší měrou.

Nečekaný vývoj stavu polárního zalednění velice komplikuje odhady do bližší i vzdálenější budoucnosti. V současné době odhadují vědci, že voda z roztálých ledovců Grónska a západní Antarktidy zvyšuje mořské hladiny o méně než milimetr ročně. Celkový roční vzestup hladiny světových moří a oceánů činí asi dva milimetry. Voda přichází i z tajících vysokohorských ledovců a na vzestupu mořské hladiny se podílí významnou měrou i rozpínání vody v důsledku jejího neustálého ohřívání. Pokud by zůstal tento trend zachován, stoupla by hladina moří do roku 2100 asi o 50 centimetrů. To je vzestup sice velmi výrazný, ale nikoli katastrofální.

Ke skutečně katastrofálnímu vzestupu hladiny světových moří a oceánů o jeden metr a více dojde pouze v případě, že výrazně stoupne teplota vzduchu a mořské vody v kritických oblastech. V Grónsku by muselo tání ledovců postoupit dále na sever, v západní Antarktidě zase naopak k jihu. Tání by zasáhlo rozsáhlé zaledněné mělčiny a na místo mizejícího ledu by se začaly urychleně posouvat masy ledovců z vnitrozemí. Tání by se tím výrazně urychlilo. Vědci hledají poučení v minulosti. Před 135 tisíci roky byla teplota na Zemi jen pár stupňů vyšší než dnes. Hladiny moří však byly 3 až 4 metry nad dnešní úrovní. Vědci si proto lámou hlavu, zda postup globálního oteplení může už v nejbližší době vyhnat teploty tak vysoko jako před 130 tisíci roky. Ani pak si ale nejsou jisti, nakolik bude tehdejší stav kopírovat také tání ledovců a vzestup moře.

Podle klimatologů stoupla před 130 tisíci roky teplota vzduchu nad Grónskem asi o 3 °C. Z grónských ledovců tehdy pozvolna odtála polovina jejich původní hmoty a hladiny moří stouply o 2 až 3 metry. Tento vzestup moří měl na svědomí tání u břehů Antarktidy, kde bylo sice o poznání chladněji, ale vzestup mořské hladiny narušil zalednění na pobřežních mělčinách. Některé počítačové klimatologické modely naznačují, že nás od obdobné situace dělí asi 140 let. Kritická fáze tání, kdy už není možné proces zvrátit ani výrazně zpomalit, by mohla nastat ještě před rokem 2100.

Výsledky klimatologických výzkumů a počítačových modelů publikoval tým vědců vedený Jonathanem Overpackem z University of Arizona v americkém Tucsonu na stránkách prestižního vědeckého týdeníku Science.