Lavrov zpochybnil budoucí platnost dohody s USA o omezení počtu jaderných zbraní

"Rusko bude mít právo odstoupit od smlouvy, pokud by kvantitativní a kvalitativní zvyšování potenciálu strategické protiraketové obrany USA začalo projevovat podstatný vliv na efektivnost ruských strategických jaderných sil," prohlásil ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. "Chápe se tím, že my sami budeme určovat míru takového vlivu (amerického štítu)," dodal k tomu. Odmítl však "spekulovat" o okamžiku, kdy by k odstoupení od smlouvy mohlo dojít. Což je ostatně moment, jímž se čtvrteční pražský dvojpodpis rovnou relativizuje. Formulace typu „kvantitativní a kvalitativní zvyšování potenciálu“ a tak dále neskýtají záruku nějakých jasně stanovených parametrů, ale přinejmenším potenciálně subjektivního pohledu jedné z obou smluvních stran na celý problém. Pouhé dva dny před slavnostním aktem ve Španělském sále Pražského hradu se tak otevírá nepříliš povzbudivá představa, že dosah smlouvy, podle níž se počet jaderných prostředků na obou stranách omezí na 1500 kusů a počet jejich nosičů všeho druhu na 800, bude omezen tím, jak si ruská strana bude interpretovat další budování a rozvoj amerického antiraketového štítu. Což popravdě řečeno nijak slibně nevypadá.

Moskva už s Washingtonem podle Lavrova na pokyn obou prezidentů o protiraketové obraně v samostatném režimu jedná a má zájem na tom, aby se všechny otázky posuzovaly "otevřeně a poctivě" a nedocházelo k "překvapením", jakým pro Moskvu bylo nedávné oznámení záměru budovat americkou protiraketovou obranu v Bulharsku a Rumunsku. Za správné by Lavrov považoval nejprve vždy společně vyhodnotit možné hrozby a až pak se dohodnout na krocích, které by tyto hrozby neutralizovaly. Pravdou ovšem je, že ruský ministr zahraničí tímto konstatováním de facto přistupuje na americký postoj – totiž že jde o dvě témata, která spolu souvisejí spíš rámcově než přímo.

Navíc je tu samozřejmě i problém ratifikace. Zatímco v obou sněmovnách ruského nejvyššího zákonodárného sboru zřejmě proběhne hladce, potíže mohou nastat v americkém Senátu. Tam je zapotřebí 67 hlasů ze sta. Demokraté jich zatím mají 57 plus dva hlasy nezávislých. Nezbývá jim tedy než získat osm dalších republikánských hlasů, takže podle expertů se ratifikační proces v USA může protáhnout až do konce letošního roku. Už proto, že republikáni se řadou konkrétních bodů v připravené smlouvě důrazně nesouhlasí.

Pražský historický mezník, jímž se podpis nové smlouvy podobného formátu jistě stane, je tedy jen nejviditelnějším krokem na cestě, na níž se překážky již vyskytly a která ještě může být hodně dlouhá a strastiplná.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.