Kyrgyzský konflikt

Připomeňme si hlavní momenty posledních pěti dnů. Po útěku prezidenta Akajeva ze země Nejvyšší soud prohlásil výsledky parlamentních voleb za neplatné a nově vzniklý nejvyšší zákonodárný sbor se neměl ujmout úřadu. Místo toho byl znovu povolán parlament starý, který měl fungovat až do opakovaných parlamentních, předběžně vyhlášených na 14. dubna.

O víkendu se však celá situace pronikavě mění. Vůdci čtvrtečního převratu - úřadující premiér a prezident Kurmanbek Bakijev a muž, který v tuto chvíli řídí všechny silové rezorty v zemi a který byl právě až ve čtvrtek vysvobozen z Akajevova vězení, policejní generál Felix Kulov, souhlasí s výrokem ústavního soudu, který označil výsledky oznámené 13. března kyrgyzskou ústřední volební komisí za platné. Generál Kulov ihned označuje nový, tentokrát jednokomorový parlament, za právoplatně zvolený a poslancům starého parlamentu hrozí dokonce trestním stíháním, pokud by se nějak politicky angažovali. Dolní sněmovna starého zákonodárného sboru v zájmu klidu v zemi tedy své teprve ve čtvrtek znovunabyté pravomoci odevzdala nové státní moci a dnes se k ní díky jedinému hlasu přidala i sněmovna horní.

Proti těmto prapodivným hrátkám protestovalo v Biškeku v sobotu a v neděli několik set občanů, kteří zřejmě vzali revoluci horských tulipánů vážně. Ti budou v následujících dnech nuceni uvědomit si, že v jejich zemi nešlo s největší pravděpdobností o změnu režimu, ale jen o změnu osob. O opakování parlamentních voleb už se vůbec nemluví a vše směřuje výhradně k volebnímu aktu, který koncem června rozhodne o nástupci uprchlého dosavadního prezidenta Askara Akajeva. Ten jako jediný víkendový akord všeobecného, většinou zřejmě vynuceného smíru nerespektuje a ze svého asylu v Kazachstánu či v Rusku vzkazuje, že abdikovat nehodlá.

Když kyrgyzské události letošního jara začínaly, přišla opozice s jistě oprávněným tvrzením, že nový 75členný parlament se téměř výhradně skládá ze stoupenců Askara Akajeva. Nyní se však ukazuje, že asi vadil jen Akajev sám, protože s jeho stoupenci se nová vládnoucí garnitura nakonec nějak porovná a dohodne. V této souvislosti bychom jistě měli připomenout, že noví vládcové malé středoasijské republiky sami v Akajevových vládách působili - Kurmanbek Bakijev jako premiér, Roza Otunbajevová jako ministryně zahraničí a generál Kulov dokonce jako Akajevův viceprezident. Mezi Bakijevem a Kulovem, kteří se podle četných signálů z Biškeku nemají příliš v lásce, se asi nakonec rozhodne i o příštím prezidentství v zemi.

Vypadá to tedy, že kyrgyzský státní převrat má poměrně dost vítězů a dva hlavní poražené. Tím prvním je bezesporu původně liberální intelektuál Askar Akajev. Ať už byly jeho původní záměry a snahy sebeúctyhodnější, stal se po patnácti letech vlády okoukaným osamělcem, od nějž se všichni odvrátili. Jeho nabubřelé sliby, že se do země vrátí a obnoví ústavní pořádek, jsou politováníhodné. Ve čtyřapůlmilionové zemi by na to dnes asi byl skoro sám. Druhým poraženým je příslovečný lid, jímž se tak často a tak rádi ohánějí všichni vůdci všech autoritativních režimů. Principy dosavadního vládnutí docela jistě nijak zvláštních změn nedoznají a jediné, co by snad v alespoň počátcích mohlo pomoci, je známý princip nového koštěte. Teď přijde hlavně na to, co to nové koště bude chtít vymetat.