Kumárí, živé bohyně

14. květen 2011
Sedmý světadíl

Asi málokterá žijící postava na světě je opředena tolika podivuhodnými legendami i spoustou fám jako Kumárí, nepálské panenské bohyně. Jsou to holčičky, o kterých lidé věří, že do nich sestoupila krvelačná bohyně Durga, a proto je uctívají jako bohyni samotnou.

Jak to všechno začalo? Podle legendy posledního krále dynastie Malla v noci tajně navštěvovala patronka země, krásná a mocná bohyně Talédžu, manifestace bohyně Durgy. Hráli spolu v kostky, král s bohyní diskutoval státní záležitosti a žádal ji o rady. Až jednou je při hře načapala královna a začala na bohyni žárlit. Talédžu se urazila, jak ji, patronku státu, mohou osočovat z tak nízkých úmyslů, a pohrozila, že ji král už víckrát neuvidí. Po přemlouvání si král vymohl jediný způsob, jak se s bohyní ještě vídat: najít v kastě šákjů holčičku se 32 tělesnými znaky dokonalosti, do které Talédžu sestoupí. To král skutečně udělal. Nicméně bez přímých rad bohyně-patronky se mu dynastii udržet nepodařilo a roku 1768 dobyl údolí Káthmándú a pak celou zemi Prithví Nárájan Šáh a založil dynastii Šáhů.

Avšak jednou založená tradice pokračovala, svou Kumárí měli od té doby všichni králové. A nebyla jenom jedna v hlavním městě Káthmándú, své živé bohyně si našly i další bývalé městské státy, aby se Káthmándú vyrovnaly. Kumárí byly vždy silně spjaty s mocí a těšily se velké úctě. O tom svědčí i fakt, že se paláce, ve kterých sídlily, nacházely vždy kousek od paláce krále na hlavním náměstí města zvaném Durbar.

Takovou bohyni můžete vidět i dnes, stačí se zajít podívat na Durbar v Káthmándú a vstoupit na nádvoří jejího sídla. Zde už vyčkává někdo z personálu paláce a dychtivým turistům sdělí, že se Kumárí za chvíli ukáže. Když usoudí, že je tam turistů už dost, obejde je znovu s tím, že Kumárí očekává drobné dary finančního rázu a až mu všichni přítomní hodí něco do čepice, přichází bohyně. Když jsme tuto proceduru před čtyřmi lety absolvovali, viděli jsme předchůdkyni té současné. Téměř pubertální slečna s naprosto otráveným výrazem prošla po zdobném balkónu, chvíli zapózovala a zase zmizela v útrobách paláce. No co, bohyni člověk nevidí každý den. Jelikož Kumárí nesmí být ve svém paláci focena, můžete si akorát koupit její obrázek.

Jaký má výhled Kumárí ze svého paláce, Durbar, Káthmándú

Jak se holčička bohyní stane? Když už ta předchozí není způsobilá plnit svůj úkol, musí se vybrat nová. Ta v Káthmándú může pocházet pouze z jedné kasty, ze zlatnické buddhistické kasty šákjů – což je dost zvláštní, protože bohyně samotná je hinduistická (i když se obě náboženství v Nepálu velmi prolínají). Z této kasty se shromáždí holčičky ve věku tří až pěti let splňující určitá kritéria: jsou zdravé, nešilhají, nemají na těle jizvy, mají příznivý horoskop (za dob království musel být v souladu s královým) a další. A pokud rodiče souhlasí, ta nejzpůsobilejší z nich je prohlášena za pozemskou podobu bohyně Talédžu.

Od té chvíle se s holčičkou musí začít náležitě zacházet a celý její život se podrobí množství předpisů. Každý s ní musí jednat jako s bohyní, to znamená uctivě a s jako sobě nadřazenou, poklonit se jí. Kumárí začne ze stravy vynechávat nečisté pokrmy, slepičí vejce, kuřecí a vepřové maso. Dříve bývala v tuto dobu také představena králi. Za pár dní opustí svou rodinu a odstěhuje se do nádherného paláce, kde o ni pečují vychovatelé a kněží. Tento přesun a následná instalace nové Kumárí v chrámu bohyně Talédžu je slavnostní událostí pro celé město. Kumárí dostane nové honosné šaty, celé červené, v posvátné barvě krve, do jiné barvy se jako bohyně oblékat nesmí. Červené jsou i všechny části jejího oblečení a věci denní potřeby, jako třeba hřeben, kartáček na zuby, ložní prádlo. Na krk ji kněží pověsí vzácný hadí náhrdelník, který smí nosit jedině ona. A na čelo ji přilepí a namalují třetí oko – tak jak ho má bohyně Talédžu. Kumárí jako bohyně musí mít vše čisté, proto má vyhrazeno vlastní nádobí a kuchyň, záchod a umývárnu. Většinou jí o samotě na vyvýšeném sedadle. Kromě chodidel při pokloně se jí nesmí dotknout žádný muž, výjimku tvoří členové rodiny.

Denní režim je také daný. Ráno musí Kumárí někdo nastrojit a namalovat. Po snídani následuje krátký obřad, kdy jí kněz předloží obětiny, a pak je čas pro audience veřejnosti. Lidé si s obětinami přicházejí pro požehnání. Při obřadech sedává na zlatém trůnu se sedmi hady. Pak přijde domácí učitel, aby Kumárí nebyla negramotná, ale to se dříve nedělalo. Odpoledne má volno na hraní, ale nesmí opustit svůj palác, to znamená, že je omezena na několik pokojů a jedno nádvoří. Mohou ji navštěvovat rodiče, sourozenci, kamarádi, ale nikdy nesmí zapomenout, jak se k ní chovat.

Socha Kumárí v jejím chrámu, Káthmándú

Největší povinnosti má Kumárí během různých náboženských svátků. Během nich devětkrát v roce opustí své sídlo a vyjde ven mezi davy lidí, jež ji přišly uctít. Nikdy se nesmí dotknout země, většinou je nesena na nosítkách či tažena ve voze, jak se na správnou bohyni patří, či nesena na ramenou. Jen jednou za rok se projde venku a to na rozprostřené bílé látce.

Kariéra Kumárí dívce skončí s její první větší ztrátou krve, což může být jakékoliv větší krvácení, ale většinou k ní dojde až v pubertě. Pak se vrátí domů k rodině a je vybrána nová. Kumárí znamená „princezna“ či „vznešená“ a tak se i propuštěná rozmazlená bohyně chová. Návrat do normálního života a sžívání se s rodinou, která je jí trochu cizí, je pro ni hodně obtížné. Navíc neumí vařit a zaopatřovat domácnost, pro nepálskou ženu něco nezbytného, a tak i pro svou rodinu představuje často přítěž. Těžce se i vrací do školy.

Asi si říkáte, že všechny Kumárí jsou jen nesmyslně trápené děti v domácím vězení. Ale kromě toho, že představují důležitou kulturní tradici své země, jsou to na nepálské poměry velmi dobře zaopatřené děti – mají zajištěnou dobrou stravu, lékařkou péči, vzdělání a to vše, aniž by rodina musela něco platit. Naopak dostává od státu kapesné, za to, že mu propůjčila svou dceru do služby. I různá tabu vážící se k panenským bohyním – kdo se s ní ožení či jí bude něčemu učit, prý brzo zemře – se podařilo v nedávná době překonat. Ve 20. století se několik bývalých Kumárí úspěšně provdalo, v současné době dokonce i začínají studovat na vysokých školách, což se v Nepálu povede jen málokteré dívce.

Chrám Kumárí, Pátan

Zda živé bohyně vydrží rychlou modernizaci země, či časem úplně vymizí, se teprve uvidí.

Seriál Nepál, pozoruhodná země pod Himálajem, vysíláme v magazínu o světě, jeho rozmanitosti a problémech Sedmý světadíl.

autoři: Anna Sehnalová , Jakub Kocurek
Spustit audio