Kulaté čtverce evropské integrace

Jenže zaměstnanci začnou reptat. Dává peníze lidem, kteří v továrně nepracují! Proč je nedá nám? Majitel je demokrat a tak nechá o návrhu hlasovat ve vnitropodnikovém referendu. Skoro dvě třetiny zaměstnanců odhlasuje, že se místo rozvojových programů jim mají vyplatit mimořádné prémie.

Až potud je vše jasné. Přísloví bližší košile než kabát vyjadřuje dost přesně obecnou náladu zaměstnanců. Co ovšem zapůsobilo šok, byla reakce starosty. Občané čekali, že bude zklamaný, protože všechny potřebné věci bude muset městečko financovat ze svého. Každému bylo jasné, že bez pomoci z továrny potrvá všechno mnohem déle. Jenže starosta se začal radovat a křepčit před radnicí.

"Já jsem to říkal! Já jsem varoval! Hlas lidu promluvil! Nebude rozhodovat kapitalista odtržený od mas!" Měšťané a měšťanky chodili opatrně okolo něj a nevěřícně zírali. Co se mu stalo? Nemají zavolat na záchytku?

Obávám se, že reakce prezidenta Klause a některých dalších českých politiků na neschválení evropské ústavní smlouvy ve francouzském a nizozemském referendu se chování starosty nebezpečně podobá. Radují se nad tím, co poškodí občany země, jejichž zájmy mají reprezentovat. Evropská unie moc nepotřebuje Českou republiku, zato Česká republika potřebuje velmi Evropskou unii.

Jak ukázal rok od vstupu, možnost operovat na velkém evropském trhu je pro malou, otevřenou a exportně orientovanou ekonomiku jakou je ta naše přímo požehnáním. Místo deficitu v zahraničním obchodě máme najednou přebytky. Proč chování našich politiků nevyvolá protesty veřejnosti? Inu, protože jsou šikovnější než starosta v městečku. Oni neřeknou přímo, že Evropskou unii nechtějí.

Oni ji chtějí, ale jinou. Svobodnou. Bez byrokratů, bez regulací, bez společných pravidel.

To vypadá lákavě. Jako oženit se bez závazků. Ožením se, pořídím si děti, ale dál budu chodit s kamarády do hospody jako za svobodna. Dobré, ne? Otázka je, jak dlouho to bude partnerka snášet.

Měnová unie byla zavedena proto, aby pomáhala exportujícím zemím. Jednotná měna má svoje úskalí, ale exportéři jsou zbaveni nebezpečí plynoucích z výkyvů směnných kurů. Opět, to je výhodné pro Českou republiku. Jenže aby se měna mohla udržet, musí se základní politiky členských zemí měnové unie do značné míry shodovat. To na ně klade větší nároky než jen sjednocení norem na šroubky a matičky, aby mohl fungovat společný trh.

Vytvoření skutečně jednotného trhu s volným pohybem osob, služeb, zboží a kapitálu se neobejde bez určitého stupně politické integrace. Každý špás něco stojí: chci-li mít prospěch ze spolupráce, musí běžet podle určitých pravidel. Normální člověk s tím nemá potíže. Chápe, že svatbou něco získává, ale také ztrácí. Jenom ten, kdo věří na pohádky, může chtít mít růže bez trní a perpetuum mobile k tomu.

Evropská ústavní smlouva svůj úkol, definovat férové politické zastřešení společného trhu, velmi dobře plní. Je to celkem elegantně napsaný právní text, který musí být obsáhlý, má-li do sebe vstřebat všechna ustanovení dosavadních smluv. Námitky proti ní jsou zástupné, tak jako tomu bylo při hlasování v obou referendech. Omezení smlouvy na deklarace by bylo podvodem na občanech. Z analýz po neúspěchu referend však vyplývá, že o ústavu nešlo. Francouzům a Nizozemcům je také bližší košile než kabát jako zaměstnancům továrny v našem minipříběhu.

"Poláci připraví tě o práci" bylo jedním z nejpůsobivějších hesel v nizozemské kampani. Jak poznamenal Jacques Rupnik, v referendech šlo o pozdní odmítnutí rozšíření.

Evropští politici, kteří si byli dobře vědomi, že kdyby EU rozšiřovali pozvolna, pravděpodobně by přijali pouze Slovinsko a pak dlouho nic, se nakonec rozhodli pro rozšíření o 10 členů naráz. Z našeho hlediska to bylo velkorysé rozhodnutí, které nám pomohlo. Protože tím hodně riskovali, slušnost by velela jim za jejich snahu, za kterou teď někteří z nich sklízí dost trpkou žeň, alespoň poděkovat.

Našim euroskeptikům jsou však ohledy cizí. Do ruky, která jim chtěla pomoci, si s chutí kousnou. Podle nich se má Unie řídit podle pravidel, v nichž má Polák v Unii dvakrát a Čech třikrát silnější hlas než Němec. To je podle nich fér. Jestli tohle je příspěvek k evropské politické kultuře, tak jsem Panna Orleánská.