Kuchtová atd.
Odcházející ministryně školství Dana Kuchtová v neděli sdělila veřejnosti, že nebude dělat problémy v koalici. Nebude je dělat tím, že by požadovala, aby premiér Mirek Topolánek dodržel slovo a donutil odejít z vlády i ostatní ministry, kteří se "provinili" podobně jako paní Kuchtová, totiž nezvládnutím vlastní ministerské agendy v souvislosti s čerpáním peněz z evropských fondů.
Od paní Kuchtové je to pěkné gesto, ale je úplně zbytečné.
Jednak tím gestem potvrzuje, že předseda vlády rozhodně nemusí plnit, co byl kdy řekl. Premiérovi se tím jistě uleví, neboť toho už naříkal mnoho a dodržel málo. Na druhou stranu na tuto jakousi politickou "normu" je veřejnost zvyklá, takže s nějakým plněním politických slibů může zase čekat až na příští volební období, potažmo na další vládní turnus...
Za další je to zbytečné gesto v tom smyslu, že si tím stát k rychlejšímu přístupu k dotacím nepomůže.
Od paní Kuchtové by bylo asi státotvornější, kdyby prostřednictvím vlastního neblahého ministerského účinkování nechala občany nahlédnout do mechanismu chodu ministerstva.
Mám za totiž to, že paní Kuchtová je v tom maléru, který jí podrazil ministerskou židli tak nevinně, jak jen ministryně může být. Jejím vypoklonkováním z vlády vzniká nepravdivý dojem, že ministr je v úřadě zodpovědný za všechno. Kdyby tomu tak skutečně bylo, střídali by se ministryně a ministři ve vládě rychleji než hradní stráž na Hradě.
Příprava podkladů, nutných k čerpání evropských peněz je velice složitý proces, který by rozhodně neměl být ovlivňován jednotlivými ministry či ministryněmi. Je-li tomu tak, pak nás ochraňuj nějaká hodně vysoká a mocná bytost.
Podklady pro čerpání evropských fondů měly být už dávno v rukou špičkových odborníků, a to odborníků specializovaných na vysoce odbornou záležitost, která nemá až tolik co dělat s tím, je-li u vlády pravice nebo levice. Snad se nepletu, když se budu domnívat, že každá vláda chce vykonat cosi prospěšného pro stát a jeho obyvatele.
Už nejpozději v prvních měsících po vstupu České republiky do Evropské unie mělo být (ve vládě) jasné, že je zapotřebí urychleně vytvořit armádu schopných, jazykově i jinak příslušně odborně vybavených úředníků, kteří budou na ministerstvech s plným nasazením pracovat nikoli na vymýšlení způsobů, jak evropské fondy stáčet pomocí komplikovaných pravidel do nějakých soukromých kapes, nýbrž jak je co nejefektivněji využít pro společnou (státní) věc.
Zdá se ale, že pro vytvoření této speciální špičkové byrokratické kasty tu chybí "politická" vůle. Pro jakoukoli vládu je samozřejmě "snazší" mít instantní přístup skoro na jakýkoli post v jednotlivých ministerstvech. Pak je možné, podle tzv. stranického klíče, buď mít ministerské úředníky v permanentních kleštích, aby po každých volbách sloužili "novému" pánovi, případně aby je bylo možné, podle představ vítězů voleb, rychle vyměnit.
Zjištění, že tímto způsobem se jen těžko vybuduje státu loajální a odborně schopná vrstva špičkového úřednictva, se jakýmsi podivným způsobem už asi tak sedmnáct let vyhýbá myšlenkovým mantinelům politických špiček této země.
Je mi jasné, že slovo "kdyby" funguje úplně stejně i v tomto případě, že totiž popisuje nereálný stav, ale přesto: kdyby tu po listopadu 89 existovala ona politická vůle, dávno by byl přijat služební zákon, zajišťující úředníkům bez ohledu na politickou příslušnost bezpečný kariérní postup. Ten by úředníky mnohostranně a mnohovrstevnatě motivoval k tomu, aby pro ně služba státu byla věcí osobní, že by jim zároveň zaručoval přesně předpověditelnou cestu jejich životního směřování, a to by se zpětně projevilo v jejich neutuchající celoživotní snaze být, například neustálým se odborným zdokonalováním i ve věcech "evropských", v úřadě skutečně prospěšným (-ou).
Vzhledem k tomu, že jsme této úřednické "science-fiction" skutečně hodně vzdáleni, neboť zatím to zde funguje tak, že podle momentální politické nálady může být kdokoli odkudkoli vypoklonkován, nezbývá než truchlit nad tzv. "neschopností", zabraňující efektivnímu chodu ministerstev. Nejde o to, že by jednotliví ministři neměli nést odpovědnost za dílčí "neschopnosti" úřadů, jimž vládnou a velí. Jde spíše o to pozměnit celý ten byrokratický systém - česky řečeno, udělat jej "ministro-vzdorným". Sebeneschopnější šéf resortu by pak mohl napáchat jen omezenou škodu...
Jenže, na co by se pak sváděly výměny ministrů?
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.