Kubánský NEP aneb nová kubánská ekonomika

Zatím poslední akce tohoto trendu byla oznámena tento týden. Vláda poskytne zemědělským družstvům i soukromým rolníkům půdu, aby podpořila výrobu potravin. V současné době totiž musí ročně dovážet potravinářské zboží v hodnotě dvou miliard dolarů, přičemž dobrá polovina orné půdy zůstává ležet ladem. List kubánských komunistů Granma upřesnil, jak budou zemědělci půdu dostávat. Každý, kdo si zažádá, může zdarma přijít až k pěti hektarům a může na nich hospodařit až do své smrti. Rolník ovšem nesmí půdu ani prodat ani ji odkázat dětem. Je docela pravděpodobné, že zemědělci nebudou půdu, která není v jejich vlastnictví, kultivovat tak, jak by si to zasloužila a budou se pouze snažit co nejvíce ji využít. O tom se samozřejmě nepíše, naopak kubánští ekonomové si od tohoto kroku komunistické vlády slibují, že se snad zruší některé ze čtyř ministerstev, které dnes mají na starost výživu obyvatel. Důraz na podporu zemědělství se projevuje i tím, že stát nakoupil ve světě zemědělské nářadí a stroje, které si dnes mohou rolníci a družstva kupovat za poměrně drahé peníze.

Profesor ekonomie na Havanské universitě Omar Everleny v rozhovoru pro BBC vyjádřil jen všeobecný názor kubánských ekonomů a politiků, že mezi lidem je hodně peněz, protože dosud je nemají za co utrácet. Jde o tzv. odložený konzum, kdy peníze přicházející od příbuzných z ciziny, našetřené na úplatcích či jinak, zůstávají doma a čekají na vhodnou příležitost, aby mohly být vydány. Podle názoru kubánských ekonomů je třeba tyto peníze od lidí odčerpat a pak nastolit jednotnou měnu. Peníze ve štrozoku určitě nepocházejí z platů a mezd, neboť průměrný plat Kubánce je 300 pesos národní měny, tj. 15 dolarů. Kromě toho v zemi existuje ještě jedna měna, něco jako dřív bývaly u nás tuzexové poukázky či bony, jež je na Kubě možno získat, podobně jako dříve v Československu, pouze výměnou za tvrdou měnu. A podobnost je i v tom, že některé zboží se prodává pouze za tvrdou měnu nebo za ony tuzexové poukázky, které se na Kubě nazývají konvertibilní kubánské peso. Je ovšem třeba říci, že konvertibilita je pouze jednosměrná z tvrdé měny, za 20 pesos dolar nedostanete.

Jedním z produktů, které se nedají koupit za kubánskou národní měnu, je mobil. Bude stát 140 dolarů a Kubánci nebudou moci platit paušálem, nýbrž pouze dobíjecími kartami. Je vlastně otázka, jak velký bude o mobily zájem, uvážíme-li, že mnozí Kubánci - odhadem desítky tisíc - už mobil mají. Když ho potřebovali, koupili ho od cizinců. Nyní chtějí, aby si ho mohli zlegalizovat.

Nejvíc ovšem lidé oceňují, že vláda uvolnila hotely pro cizince, aby se v nich mohli ubytovávat také Kubánci. Spíš než cokoli jiného je to otázka citová. Kubánci dřív jezdili do hotelů hlavně na svatební cestu, protože jezdit za hranice bylo za hranicemi jejich snů. Ceny byly lidové, v průměru deset pesos za noc, tedy za jednodenní mzdu. Od devadesátých let je vláda jako domorodce začala diskriminovat. Nyní se jim sice hotely znovu otevřely, ale jsou tak drahé, že většina Kubánců jejich práh nepřekročí. Jedna noc v nich stojí i deset měsíčních platů tedy 160 dolarů.

O Raúlu Castrovi se říkalo, že je zarytější komunista než jeho bratr Fidel a že je i krutější. S jeho nástupem se čekalo utužení poměrů a skutečnost je zatím opačná. Možná to souvisí se špatným odhadem jeho osobnosti, ale spíše se špatnou ekonomickou situací země. Bylo třeba něco udělat a Raúl Castro měl k dispozici mustr. Jak ve Vietnamu tak v Číně se ekonomika uvolňuje a komunisté zůstávají u moci. Stejně si chtějí počínat i komunistické kádry na Kubě, i když stydlivě připomínají že Čína je veliká, Kuba malá, že se nedá vše přejímat doslova.

Pravdou ovšem je, a o tom svědčí i vietnamská a čínská zkušenost, že když se jednou pootevřou stavidla, není návratu. Dnes už nelze na Kubě postupovat jako v první polovině devadesátých let, kdy se nejprve zemědělcům povolilo prodávat své přebytky a hostinským povolily soukromé restaurace, aby se v zápětí všechno zase zakázalo. Je jiná doba a kubánští komunisté vidí, že když si budou počínat šikovně jako ve zmíněných asijských zemích, mohou ještě poměrně dlouho zůstat u moci.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .