Které nanočástice jsou nebezpečné?

Už před několika lety se objevily zprávy o škodlivosti určitých druhů nanočástic u ryb, myší nebo žab. Zpravidla šlo o některé kovy či oxidy kovů, někdy o uhlíkové nanotrubičky. Škodlivost zřejmě závisela i na rozměrech a tvaru nanočástic. Mechanismus jejich toxického působení doposud není příliš znám.

Kapsle s nanočásticemi některých kovů se sice úspěšně testují v rámci boje s rakovinou, ale to přesně odpovídám našim dosavadním zkušenostem - co je za jistých podmínek lékem, může být za jiných okolností pro buňky toxické. Nanočástice mohou proniknout někam, kam by neměly a kam by částice větších rozměrů nepronikly. Nebo mohou porušit buněčné membrány.

Podle zprávy Reuters se prvními oběťmi nanočástic možná staly dvě čínské dělnice. Ženy používaly k malování stříkací pistole s barvou, která obsahovala nanočástice. Pohybovaly se při tom v nevětrané místnosti a nepoužívaly masky. Během asi dvou let se u nich objevily příznaky poškození plic, na které nakonec zemřely. V dutinách kolem jejich plic bylo nalezeno zvýšené množství kapaliny. V plicní tkáni byly také nalezeny nanočástice o rozměru kolem 30 nanometrů, které se nacházely i v barvě.

Není vyloučeno, že zde mohly zapůsobit jiné látky či faktory. Podobných případů zatím není mnoho. V našem zájmu ale určitě je zmapování případných rizik. Jako analogie nám mohou posloužit např. rizika velmi jemných azbestových vláken. Naštěstí se dá říct, že ve většině průmyslových výrobků jsou nanočástice zapouzdřeny či jinak izolovány. Při jejich styku se živou tkání je však složité předpovědět, co se stane.