Krym se mění v sud se střelným prachem

Policie obklíčila obsazenou budovu krymského autonomního parlamentu v Simferopolu

Na vládních budovách na Krymu vlají ruské vlajky a lidé nosí nápisy „Krym je Rusko“. „Zdá se, že ukrajinská krize vstupuje do nové fáze – pozornost se od Kyjeva obrací k černomořskému pobřeží,“ píše server BBC. V několika bodech se pak snaží shrnout, proč je tato enkláva tak významná pro další vývoj.

„Za prvé, Krym je střediskem proruských nálad na dnešní Ukrajině. Poloostrov má 2,3 milionu obyvatel, kteří hovoří rusky a považují se za etnické Rusy. V roce 2010 zde drtivě vyhrál nyní sesazený prezident Janukovyč. Místní lidé však stejně považovali volby za zradu, protože společně s nimi chtěli prosadit referendum o odtržení od Ukrajiny. Je zřejmé, že právě zde je třeba hledat centrum separatismu,“ připomíná BBC.

Druhou složitou otázkou je, zda Krym historicky patří k Ukrajině. Rusko je zde dominantní silou posledních 230 let – anektovalo poloostrov už v roce 1783. V roce 1954 jej však Moskva skutečně předala pod kyjevskou správu, což vnímají zdejší Rusové jako historickou nespravedlnost. Významnou menšinou zde bývali krymští Tataři, které však po válce Stalin nechal za kolaboraci s nacisty deportovat. Etnických Ukrajinců je zde dnes 24 procent, Rusů 58 procent a Tatarů dvanáct procent. Poslední jmenovaná skupina se od rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 postupně vrací, což vede k novým sporům o pozemky.

Z hlediska mezinárodního práva však Krym jednoznačně patří k Ukrajině. Rusko to dokonce stvrdilo v roce 1994 memorandem, které podepsaly také Spojené státy, Británie a Francie. Jde o autonomní republiku v rámci Ukrajiny, která má vlastní parlament. Post krymského prezidenta však byl zrušen v roce 1995 poté, co ve volbách drtivě zvítězil proruský kandidát.

Mapa přístavu Sevastopol na poloostrově Krym

Rusko má podle BBC na Krymu více možností, jak krizi řešit. V Sevastopolu kotví jeho černomořská flotila, což zejména nyní Ukrajince silně znervózňuje. Úřadující prezident Turčynov varoval, že jakýkoli pohyb vojsk za hranice základny bude vnímán jako akt vojenské agrese. Ruští emisaři v těchto dnech údajně rozdávají svým krajanům ruské pasy, a Kreml otevřeně mluví o potřebě hájit ruské občany v zahraničí. To ještě více posiluje obavy z ruského zásahu. Na základě stejné logiky vyslala Moskva v roce 2008 vojska do Jižní Osetie. „Jenomže tady jde o víc. Krym je větší než Osetie a Ukrajina větší než Gruzie. S tehdejší krizí nelze nynější situaci srovnávat,“ upozorňuje BBC.

Svým způsobem se na Krymu také opakují dějiny. Rusku dnes vadí, že se na Krym tlačí Evropská unie a Severoatlantická aliance. O Krym přitom carské i sovětské Rusko svedlo několikrát v historii tvrdé boje. „Nepochybně se teď začne připomínat krymská válka z let 1853 až 1856. V Británii si ji pamatují zejména kvůli obléhání Sevastopolu a největšímu útoku lehké jízdy u Balaklavy, který skončil pro Brity katastrofou,“ píše BBC. Válka byla výsledkem střetu imperiálních velmocí – Británie a Francie se obávaly ruských záměrů na Balkáně, kde se hroutila Osmanská říše. Poslaly proto vojska na Krym, aby pomohla Turkům zatlačit Rusy zpět. „Rusko nakonec prohrálo a Černé moře bylo vyhlášeno neutrální zónou. Kvůli přehmatům ve velení však padla také britská vláda,“ připomíná závěrem BBC.

Zpracováno ze zahraničního tisku.