„Krvácející“ plast

Odborníci už delší dobu vyvíjejí různé typy povrchových vrstev, které by uměly třeba samovolně zahladit škrábance na displeji mobilního telefonu nebo vyhladit stopy odření na karoserii automobilu. Pro zahájení samoopravného procesu většinou potřebujeme působení světla speciálních vlastností, např. jisté barvy nebo přesné vlnové délky. V dalších případech je nutné materiál specifickým způsobem zahřát.

„Teče mu červená…“

Američtí vědci z Univerzity Jižní Mississippi za tímhle účelem vyvinuli nový kopolymer, tedy smíšený polymer. Ten je vyroben z více různých základních molekulárních (monomerních) stavebních kamenů a obsahuje mimojiné molekuly vody. Nový materiál pro své zahojení nepotřebuje zvláštní tepelné podmínky. Po narušení povrchu se v místě poškození objeví červená oblast, tato skvrna se pak zároveň stává centrem obnovy materiálu. Při následném působení jakéhokoliv silnějšího světla a při poměrně širokém rozmezí teplot nebo stupňů kyselosti se monomer nanesený na povrchu materiálu aktivuje a zaceluje škrábance.

Zmiňovaným červeným oblastem v kopolymeru odpovídají porušené molekulární můstky. Ty jsou schopny velmi rychle přemostit porušené molekulární vazby v polymerních řetězcích. Plast, na který naneseme onen léčivý kopolymer, je tedy možné díky těmto červeným oblastem samovolně opravit, při obnově můstků se těsně integrují do struktury plastu.

Už samotné zarudnutí je pro označení a diagnostiku narušených míst důležité, velmi praktické využití najde např. u letadel. Je to varování před strukturními defekty materiálu. Takto je možné menší povrchová poškození opravovat dokonce opakovaně.

Zdroj: Popular Science, American Chemical Society

-----