Krize v Zimbabwe se zhoršuje

Tak rychle rostou ceny v zemi, která ještě před pár lety patřila k hospodářsky nejúspěšnějším státům Afriky. Dnes patří naopak k ekonomikám, které jsou doslova na dně, i když se zdá, že každý den se i to dno propadá ještě o kousek hlouběji.

Inflace dosahuje asi 5 tisíc procent ročně a dále akceleruje. Asi 80 procent lidí nemá práci 3 miliony Zimbabwanů už opustily stát, každý den odcházejí další 3 tisíce lidí. Co se to vlastně děje?

Bývalá Rhodézie, dnes Zimbabwe leží na jihu afrického kontinentu. V roce 1979 získalo definitivně nezávislost na Británii, změnilo své jméno,a do jeho čela se postavil bojovník za nezávislost Robert Mugabe. Do nového prezidenta mnozí i v Evropě vkládali mnohé naděje. Z dob koloniální vlády zůstala v zemi fungující infrastruktura, a také tisíce bývalých britských přistěhovalců, kteří se stali bílými Zimbabwany, přičemž většina se v Africe už narodily. Velká část z nich působila v zemědělství, a právě produkce tabáku a potravin patřila k důležitým příjmům, které zemi držely ekonomicky nad vodou.

V 90. letech začal prezident Mugabe s procesem, který měl postupně převést majetek, zejména pozemky, z rukou bílých farmářů na nové majitele z řad černých Zimbabwanů. Sám Mugabe to vydával za způsob, jak napravit křivdy z dob kolonialismu, ale jeho hlavním motivem bylo spíš odvést pozornost od horšících se hospodářských a politických problémů a odměnit své věrné. Tento proces nabral zvlášť po roce 1999 dosti násilnou podobu, při které byla řada původních bílých majitelů zabita, a ostatní raději utekli. Noví vlastníci navíc nedokázali hospodařit stejně efektivně, jako ti původní, a to dále zhoršovalo tamní hospodářské problémy. Do země přestali jezdit turisté, zvědaví na stáda slonů a Viktoriiny vodopády.

Spolu s tím se rozjížděl proces politického rozkladu země. Mugabe se projevoval čím dál více jako diktátor a začal nevybíravým způsobem likvidovat své odpůrce, což vyvolalo odpor i v samotné Africe, jejíž standardy politické kultury nejsou zdaleka tak vysoké jako třeba v Evropě. Zimbabwe byla v roce 2002 za volební podvody dočasně vyloučena z Britského Commonwealthu a dokonce i ze sportovních zápasů s ostatními zeměmi. Opozice, proti níž tvrdě zasahovala policie, se mezi tím rozštěpila, a tak oslabila svou schopnost Mugabemu čelit.

Důsledkem toho všeho je naprostý ekonomický rozvrat. Lidé si dnes za výplatu nemohou nic koupit nejen proto, že obchody jsou většinou prázdné, ale i proto, že za své nedostatečně rychle rostoucí platy už nic kloudného nepořídí. Kvete jen černý trh a směnný obchod. Chybí palivo, elektrický proud, a samozřejmě především potraviny.

Světový potravinový program OSN už vyzval dárcovské země, aby přispěly částkou 118 milionů dolarů na jeho operace v Zimbabwe, které je potřeba podstatně rozšířit. Během krátké doby budou podle odhadů expertu závislé na jeho zdrojích více než 3 miliony lidí. Lidé budou nejen trpět hlady, ale i důsledky stresu, zoufalým výprodejem základních životních potřeb, nemocemi, které vyvolá konzumace závadného jídla, a také šířící se prostitucí. Vše ještě zhoršuje sucho, které postihlo jih země, a zatím nezadržitelně se šířící virus HIV. Průměrný věk dožití je pro muže i ženy v současném Zimbabwe jen asi 37 let.

Jediný, kdo v současné době vydělává, jsou lidé, kteří mají přístup ke státním rezervám zahraničních měn. Například jeden americký dolar mohou nakoupit za 15 tisíc dolarů zimbabwských a pak ho prodají za dvacetinásobek na černém trhu.

Prezident Robert Mugabe zatím tvrdí, že za všechno může západ - především Británie - a mezinárodní sankce, které prý Zimbabwskou ekonomiku těžce postihly. Jenže tyto sankce jsou uvaleny na konkrétní osoby, a ne na celou zemi.

Mugabe zatím slibuje další přerozdělení majetku a také ohlásil, že natiskne tolik bankovek, kolik bude třeba. On sám nepochybně ví, že tudy cesta nevede. Co podnikne dál, ovšem možná neví ani on sám. Příští rok budou další volby, v nichž chce opět kandidovat. Je zajímavé, že původně chtěl odsunout hlasování až do roku 2010, ale zabránila mu v tom jeho vlastní strana. Je možné, že nepořádky začaly zasahovat i zájmy jeho vlastních lidí, což je vlastně nadějné.

Situace zatím není tak hrozná jako v některých jiných afrických státech, jako třeba v Demokratické republice Kongo nebo Súdánu, kde byli či jsou lidé vražděni po statisících a milionech, ale hlad, chaos a celkový rozvrat státu si nepochybně vybere svou daň a Zimbabwe bude i v tom nejideálnějším případě trvat léta, než se zase vrátí do starých kolejí - pokud vůbec. Na celé věci je pozoruhodné to, že lze velmi snadno identifikovat hlavního viníka, a tím je prezident Robert Mugabe. Současná krize je přímým důsledkem jeho kroků, které vesměs směřovaly k tomu, aby si Mugabe uchoval svou moc. Tu však jednoho dne ztratí, stačí, aby se proti němu postavila jeho vlastní strana. Spekuluje se o tom, že by Mugabe mohl nalézt útočiště v Angole nebo Namíbii, zemích, které mu vždy byly přátelsky nakloněny. Čím dříve se tak stane, tím lépe. Prozatím není od věci uvažovat o tom, zda nezavést do mezinárodního práva nový zločin - zničení vlastní země. Mugabe by mohl být prvním, kdo bude alespoň symbolicky za něco takového odsouzen.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .