Krize v české protichemické jednotce v Kuvajtu

Na půdě Rady bezpečnosti Organizace spojených národů jednalo osm ministrů zahraničí z nejdůležitějších zemí členské patnáctky.

Jejich kolegové ze Sýrie, Egypta, Saúdské Arábie, Íránu, Jordánska a Turecka, tedy nejdůležitějších zemí v sousedství a v blízkém okolí Iráku, intenzivně připravují vlastní schůzku, ke které by mělo dojít, jak už jsme vás informovali, možná už tento týden. Irák vysílá svoje vysoké představitele do Libanonu, Sýrie a Egypta a vysocí saúdskoarabští činitelé znova a znova opakují, že už několik týdnů probíhá diskrétní jednání o nevojenském řešení irácké krize, které by zahrnovalo odchod nejvyšších představitelů diktatury Saddáma Husajna do exilu a amnestii pro ty zbývající.

Hans Blix a Mohammad el Baradai, dva nejvyšší šéfové mise zbrojních inspektorů OSN v Iráku vyjednalo o víkendu v Bagdádu další ústupky z irácké strany. Všichni, kdo v této situaci něco dělají a znamenají, se shodují v jedné věci. Žádný pokrok v irácké krizi nebude možný, pokud požadavky mezinárodního společenství na úplné odstranění hrozby Saddámových zbraní hromadného ničení, opřené o rezoluce Rady bezpečnosti, nebudou podpořeny hrozbou vynucení z pomocí síly.

Saddám Husajn totiž nikdy předtím neustoupil ani o milimetr, dokud k tomu nebyl donucen. Veškerá vyjednávání, vedení mezinárodním společenstvím o nevojenském řešení proto mohou mít smysl pouze a jenom tehdy, bude-li hrozba vojenského zásahu hodnověrná a pro Saddáma Husajna osobně ověřitelná. V této situaci záleží na každém detailu spojeneckého postupu. Informace o rozkladu špičkové profesionální jednotky české armády pro obranu proti zbraním hromadného ničení, kterou Česká republika s velkou slávou rozmísila v Kuvajtu, proto mohou mít obrovský mezinárodní dopad.

Nenechme se mýlit prohlášeními ministra obrany Jaroslava Tvrdíka, který přispěchal s uklidněním, že dvacet sedm vojáků, kteří požádali v pondělí o okamžitý návrat domů, je jenom desetina z celkového počtu. Podle údajů deníku Právo všech chce domů ještě před koncem ledna dalších dvacet špičkových českých profesionálních vojáků a o podobném řešení podle zdrojů Práva uvažuje celých sedmdesát procent jednotky.

A to se jinak než jako rozklad nazvat nedá. Podle našich vlastních informací byla snaha dostat se za každou cenu domů i jediným motivem nedávné krádeže svetru, které se český major dopustil před jasně viditelnou kamerou v obchodě na americké vojenské základně v Kuvajt City. Někde se stala tragická a obrovská chyba, jejíž důsledky ohrožují víc, než jenom hodnověrnost České republiky a její armády. Česká protichemická jednotka, jak nás ujišťovali naši představitelé, měla patřit mezi nejlepší na světě.

Byla tedy velmi důležitou součástí hodnověrnosti hrozby Saddámu Husajnovi, odstrašujícím mementem, proč nikdy nepoužít žádné zbraně hromadného ničení. Jsou tu Češi, kteří jsou nejlepší, schopní okamžitě zjistit podobný útok a zabránit jeho následkům. To měl být dojem, který mělo mít irácké vedení. Saddám Husajn se dnes může s klidem domnívat, že v případě konfliktu zůstanou spojenecké jednotky slepé, protože čeští superspecialisté se raději hodí marod.

Je chybou, že se úterní zasedání Bezpečnostní rady státu zabývá situací naší jednotky v Kuvajtu až ve chvíli, kdy se její stav rovná skandálu. Jedna věc je jistá. Ministerstvo obrany o této situaci vědělo a nic s ní nedělalo. Za to nese plnou zodpovědnost ministr Tvrdík. Třeba by bývalo pomohlo častější střídání a rotace vojáků a důstojníků, třeba by pomohly i častější návštěvy českých politických představitelů, ale i zpěváků a herců, kteří by našim tam, v téměř bojových podmínkách v kuvajtské poušti dali najevo, že jsme na ně a na jejich práci a službu hrdí.

Třeba by pomohlo i lépe se starat o jejich rodiny tady doma. Dnes jsme však namísto promyšleného postupu svědky ostudného hašení požáru, ke kterému vůbec nemuselo dojít. Nikdo jiný mezi spojenci totiž žádné podobné problémy nemá. Prokázala se bohužel i neschopnost parlamentu vykonávat kontrolní funkci nad Ministerstvem obrany. Ke zjištění příčin a nalezení ponaučení z této ostudy by se proto měla co nejrychleji ustavit parlamentní vyšetřovací komise. Jde totiž o ostudu celé České republiky.