Krize finančního světa má širší rozměry

Podněcují je přitom akcionáři bank, kteří požadují neustále rostoucí zisky. Mnohé banky tak ztratily svůj původní účel, obstarávat finanční zdroje pro společnost a hospodářství a staly se institucemi, které sice půjčují peníze, ale pak rvou klientům maso z těla. Samozřejmě se dá říci, že ti, kdo si půjčují, hlavně soukromníci, nemají dostatek rozumu a opatrnosti a vrhají se obchodů s bankami, aniž by tušili, co je čeká: mnohonásobně překročená částka, kterou si půjčili a množství různých poplatků za všechno možné. Některé banky chtějí, aby ten, kdo si u nich půjčí, jim umožnil přístup do svého konta, aby si mohly splátky a poplatky samy strhávat. Jejich drzost už nezná mezí. Vynakládají obrovské prostředky na reklamní kampaně, které mají přesvědčit, že právě u nich je nejvýhodnější si půjčit. Nebo tvrdí: svěřte nám své peníze a my se o ně dobře postaráme. Pak je vrhnou do nějakých pochybných obchodů za oceánem a ocitnou se na pokraji krachu, z něhož jim často pomáhá stát nebo Evropská unie z prostředků daňových poplatníků. A bankéři sami? Mnohdy kulturně retardovaní lidé, žijící stejně jako jiní zbohatlíci, třeba z obchodů ze zeleninou nebo odpadky.

Občas si přitom vzpomenu na bankéřskou rodinu Medicejských v renesanční Itálii, která zbohatla na půjčkách Svatému stolci, ale díky jejím ziskům se dnes můžeme obdivovat krásám Florencie, jejím galeriím a kultuře vůbec. Medicejští také stáli po velmi dlouhou dobu v čele Florentské republiky a díky nim se tato malá republika stala ozdobou renesance. Přečtěte si jenom, co o nich napsal Nicolo Machiavelli ve svých Dějinách Florencie a pochopíte, že banky tehdy měnily názor na svět a vlastně zaváděly nový řád do společností. Dnes jsou často tvůrkyně neřádu a společenských ztrát. Otázkou je, proč k těmto změnám došlo, co se změnilo v bankách a jak se proměnili lidé ve finančním sektoru? Podle názoru některých kritiků soudobého kapitalismu jde o to, že jeho neoliberální podoba přinesla odpoutání se od širší odpovědnosti za stav společnosti a zbavila tržní hospodářství jeho hodnotových základů. Bezohledná a dravá touha po rychlých ziscích jakoby zatemnila v aktérech finančního světa všechny morální principy. Otázkou je, zda to není důsledek celosvětové hospodářské globalizace, která tento boj rozpoutala v celosvětovém měřítku. Jenže si připomeňme, že už Karel Marx byl nadšeným prorokem globalizace, která měla podle jeho názoru přinést pokrok ve všech směrech. A skutečně přinesla, celosvětově propojený obchod otevřel mnoha chudým národům cestu z bídy a zaostalosti a zlepšil životní poměry milionům lidí po celém světě. Můžeme přesně sledovat, jak ty národy, například v Africe, které se nedokázaly zapojit do globálních hospodářských vztahů, ustrnuly v bídných a bezperspektivních podmínkách a ty, kterým se to podařilo, nastoupily cestu rozvoje.

Problém je ovšem v tom, že například globalizace finančních trhů představuje také lákadlo, pokušení dosahovat doposud netušených zisků nelegálními cestami, nebo alespoň velmi riskantními a nezodpovědnými cestami. To, že má západní kapitalismus problémy s globalizací tkví v lidech samotných, v aktérech obchodního a finančního světa. Tito lidé sice jednají globálně, ale nemyslí globálně, chybí jim hlubší vzdělání, znalosti evropských a světových dějin a proto nejsou schopni z nich vyvodit žádné ponaučení. Jsou to historicky a kulturně slepí lidé, kteří za těmi miliardami a miliony, s nimiž žonglují, nevidí vůbec nic. Že to je bohatství, které někdo musel vytvořit a že by mělo něčemu sloužit, stručně řešeno lidskému společenství a jeho životu. Jakoby by bylo všechno dovoleno a nikde neexistovaly žádné meze a hranice.

Když jsem nedávno znovu četl Listy federalistů, články Otců zakladatelů Spojených států amerických, kteří se zabývali tím, jaký politický systém by měli vytvořit pro federální republiku, uvědomil jsem si, že jejich politické problémy se v mnohém podobají našim problémům s finančním světem. Otcové zakladatelé byli hlavně zaujati myšlenkou, aby zajistili rozdělení ústavních mocí, aby se ve státě nevytvořilo jedno mocenské centrum, ale také tím, aby se jednotlivé moci vzájemně omezovaly a kontrolovaly. A na to jsme zapomněli: západní země poskytly finančním trhům ve jménu liberálních svobod a volného svobodného trhu příliš svobody bez kontroly a omezení. Ty se pak odpoutaly od běžného životního světa občanů a vydaly se cestou spekulativních obchodů na všech možných trzích světa. Začaly svůj boj o stále vyšší zisky provozovat na úkor politické stability, sociální odpovědnosti a vůbec společenské soudržnosti většiny společností na světě. A samozřejmě čím chudší společnosti, tím krutější dopady tyto akce měly a mají. Mnozí dnešní představitelé Evropské unie byli nebo jsou marxisté, ale jejich kritika soudobého kapitalismu je zcela neplodná, protože je moralizující. Protože skutečnou změnu poměrů lze přivodit pouze takovými kroky, které na jedné straně neomezí míru svobod ve světě, ale na druhé straně povedou k přijetí vazby svobod a odpovědnosti. Což samozřejmě znamená jistou regulaci finančních trhů, která by ovšem měla být časově omezená a pečlivě promyšlená. Mnozí jistě namítnou, že po desetiletích deregulací bychom se neměli vracet k takovým metodám, protože jsou vždy riskantní a mohly by ohrozit existující svobody. Tady by se ovšem měla položit otázka, za jakou cenu by měly být současné svobody zachovávány a hlavně, kdo by tu cenu měl zaplatit? Lidé, kteří v důsledku zneužívaných či neodpovědně využívaných svobod již dnes po celém světě trpí? Možná se shodneme v odpovědi, že by to měli být jiní a jistě tušíme kdo.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .