Kreml ovládly paranoidní fantazie
Proslulá sovětská anekdota vyprávěla o muži, který je zaměstnán v továrně a krade tam vyráběné součástky, aby z nich sestavil šicí stroj, který slíbil své ženě. Není žádný problém je propašovat domů, ale kdykoli se je pokusí složit, vyjde mu z toho vždycky samopal kalašnikov.
Deník Moscow Times dodává, že i ruské ministerstvo vnitra skončí vždycky u kalašnikova, když se pokusí obnovit mezinárodní dialog o bezpečnostních problémech.
Poslední případ tohoto druhu se objevil na moskevské konferenci o mezinárodní bezpečnosti, kde členové ruského generálního štábu ohlásili výskyt nové formy válčení. Když se tato konference chystala, měla se soustředit na regionální bezpečnost s důrazem na problémy, které nevyhnutelně vyvstanou, až se vojska mezinárodní koalice stáhnou z Afghánistánu.
Před ukrajinskou krizí byla nejdůležitějším tématem nutná spolupráce Ruska a Západu, aby se alespoň poněkud zajistila stabilita střední Asie.
Kreml však zjevně vydal příkazy, které radikálně změnily téma konference. Prezident Putin ve svém uvítacím projevu zdůraznil, že hlavní hrozbou míru jsou nyní tak zvané barevné revoluce. Tu argumentaci propracovali vysocí činitelé ministerstva obrany. Západní zpravodajské služby se podle nich spikly, aby podnítily barevné revoluce po celém světě.
A tak se ukázalo, že Moskva pokládá barevné revoluce za nový typ válčení. Ministr obrany Sergej Šojgu ještě před bezpečnostní konferencí řekl, že barevné revoluce stále více nabývají podoby války a jsou vedeny podle pravidel válečného umění.
Náčelník generálního štábu Valerij Gerasimov a šéf hlavního operačního vedení Vladimír Zarudnickij tuto skvělou ideu ještě rozvinuli. Zdá se, že hlavním úkolem generálního štábu je přeložit politiku nadřízených činitelů do jazyka vojenských koncepcí.
Generál Zarudnickij nezklamal – namaloval děsivý obraz nového druhu válčení. Země, které chtějí zorganizovat pád nežádoucí vlády, užijí svůj vojenský potenciál k otevřenému nátlaku, aby postiženému státu zabránily použít bezpečnostních sil k obnovení práva a pořádku.
Když pak opozice zahájí vlastní vojenské operace proti vládním silám, cizí státy poskytnou povstalcům vojenskou a hospodářskou pomoc. Pak mohou jejich koalice podniknout vlastní vojenské operace, které podle generála Zarudnického porazí vládní síly a pomohou ozbrojené opozici převzít moc.
Zajímavé na tom je, že Kreml ani neuvažuje o možnosti, že by lidé žijící v autoritářském režimu měli prostě dost svých vládců a povstali bez vnější provokace nebo pomoci. Podle ruských generálů jsou všechna lidová povstání výsledkem zahraniční intervence. Toto tvrzení se však těžko dokazuje. Jak například vysvětlit, proč Washington intrikoval, aby svrhl egyptského prezidenta Husního Mubaraka, který byl vůči Spojeným státům vždycky loajální.
Ruský generál přišel také s kuriózním názorem, že barevné revoluce jsou jen jinou firmou vojenské akce. Podle něj si nelze nevšimnout, že všechny akce ozbrojených povstalců i taktické letecké a raketové útoky jsou vždycky vysoce organizované, koordinované a propojené. Týká se to jak jejich cílů a záměrů, tak jejich načasování a terčů palby.
Generál takticky přehlédl skutečnost, že Libye byl jediný případ, kdy západní země podnikly vojenské operace, které podpořily ozbrojenou opozici. Ale ani tak neexistuje důkaz, že by libyjské ozbrojené opozici velely západní vojenské štáby. Hlavním cílem Moskvy je všemožně šířit klamnou představu, že barevné revoluce jsou ve skutečnosti zahalenou formou agrese, která používá nové technologie, aby svrhla nežádoucí vlády a odstranila je z politické arény.
Ruští činovníci se snažili líčit situaci na Ukrajině tak, aby odpovídala jejich novému myšlenkovému výtvoru. Přitom zcela ignorovali fakt, že tak zvané revoluční síly na Ukrajině velí pravidelné armádě. Podle scénáře, který se zrodil v Moskvě, hraje Rusko roli země, která organizuje pád nežádoucí vlády a užívá vojenský potenciál k otevřenému nátlaku, aby postiženému státu zabránila použít bezpečnostních sil k obnovení práva a pořádku. V tomto případě jde o snahu odradit Kyjev od použití armády, která by se vypořádala se separatisty na východní Ukrajině.
O řečech ruských zástupců na moskevské bezpečnostní konferenci nelze bohužel říci, že nejsou míněny vážně. I kdyby ruští generálové mluvili jen na příkaz shora, podařilo se jim vdechnout život Putinovým paranoidním fantasiím. Pokud jsou barevné revoluce novou formou agrese, generální štáb musí rychle vypracovat strategii boje proti nim. V tomto smyslu je ruská anexe Krymu a podpora separatistů na jihu a východě Ukrajiny jakousi barevnou kontrarevolucí.
Co je ale ještě horší, tento přístup otevírá cestu k použití vojenské síly proti vnitřním hrozbám, protože Kreml je přesvědčen, že Západ stále hledá způsob, jak zorganizovat barevnou revoluci v Rusku. Tady začíná řetěz chybných závěrů, v němž Moskva vykládá jakýkoli protest proti vládě a úřadům jako snahu uspořádat barevnou revoluci, to znamená jako projev agrese proti státu. A podle této logiky může vláda proti politickým protestům mobilizovat nejen policii a vnitřní bezpečnostní síly, ale také armádu.
Autorem tohoto komentáře je zástupce šéfredaktora deníku Ježedněvnij žurnal Alexander Golc. Letos v březnu byl jeho list v Rusku zařazen na seznam médií vybízejících k protiprávní činnosti a k účasti na nepovolených masových akcích. S tímto odůvodněním bylo zablokováno jeho vydávání na internetu.
Zpracováno ze zahraničního tisku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
