Kraje stále jen na půl cesty

Přitom kraje jsou v České republice už daná realita a občané se s nimi mají možnost setkávat, na rozdíl například od Senátu. Mnoho kompetencí, původně okresních úřadů a poboček ministerstev na ně přešlo, kraje dostaly do své správy nemocnice, střední školy, silnice a kulturní zařízení. Bohužel, zejména zpočátku existence krajů se občané nejčastěji setkávali s novými sídly krajů, často zbytečně luxusními, nárůsty úředníků, kanceláří a služebních aut. Ale to vše k samosprávě patří, jen je třeba občany přesvědčit, že jim to něco přináší.

Obecně je možné říci, že se částečně už potvrdil původní záměr při zřizování krajské samosprávy. Krajští politikové a jejich úředníci mají přece jen do problémů toho kterého regionu bližší a lepší vhled než politikové a úředníci ministerští nebo pouze úředníci na okresních úřadech, spadajících pod ministerstvo vnitra. Blíž jsou i zastupitelé, kteří se musejí s občany přímo setkávat, protože nesedí někde v centrále, ale v kraji přímo bydlí. Pozitivně se to projevilo i v kauze nejviditelnější, v případě nemocnic nyní krajských. Ty byly převedeny zhusta pod kraje zadlužené a je možné říci, že právě přiblížení rozhodovacích procesů vede přinejmenším k lepšímu odkrytí důvodů zadlužení.

Dosavadní předseda Asociace krajů a zatím jediný kandidát na předsedu nového, moravskoslezský hejtman Evžen Tošenovský chce si nechat potvrdit mandát na další funkční období a podle svých slov chce vyvolat debatu o struktuře státu a kompetencí jednotlivých institucí, kterou velmi postrádá. Jednoznačně se podle něj musí určit, co má vykonávat vláda, ministerstva, kraje, či obce.

Hejtman Tošenovský v tomto směru jistě udeřil hřebíček na hlavičku. Zrod krajů provázely problémy od jejich zakotvení v Ústavě České republiky z konce roku 1992. Tehdy byla řeč pouze o vyšších územně správních celcích a bylo zřejmě, že o jejich podobu se povede velmi lítá bitva, do které výrazně promluví moravské autonomistické politické síly. Ty se ovšem v průběhu času natolik zdiskreditovaly a ztratily vliv, že když o šest let později se politická reprezentace konečně dohodla na podobě krajů, už do debaty víceméně nezasahovaly, proto bylo možné i území historické Moravy rozdělit nakonec celkem do pěti krajů, což se ukázalo velmi výhodné.

Znovu, až o dva roky později proběhly první volby, tedy od zakotvení vyšších územně samosprávných celků až do prvních voleb do krajů uběhlo osm let. Už to svědčí o tom, že zrod krajů nebyl bezproblémový. Odpůrcem krajů byly centralistické síly napříč politickými stranami, ale hodně také původně vládní a pak opoziční ODS. Teprve když tato strana zaznamenala v roce 2000 velký úspěch při volbách, půvab krajů začala chápat.

Nyní má ODS ještě větší vliv v krajích, ze 14 krajů pouze v jednom nemá hejtmana a ve všech je součástí koalice. Asociace krajů je tak jednoznačně pod vlivem pravice, zejména ODS a KDU-ČSL. Nebylo by proto divu, aby právě od krajů vyšel podnět k větší efektivitě všech státních i samosprávných institucí. Je totiž nabíledni, že s převáděním kompetencí státu na kraje neubývá byrokracie na centrální úrovni. Nevýhodnou situací v tomto směru je i to, že na vládní úrovni nemají kraje na růžích ustláno, vláda je v rukou ČSSD a ta nemá mnoho chuti předávat své kompetence opoziční straně do krajů. Jedinou spojnicí mezí vládou a kraje je nyní pouze KDU-ČSL.

Ukázalo se to ostatně i při velké diskusi o návrhu zákona o rozpočtovém určení daní. Minulý rok tento zákon vůbec neprošel díky absenci poslanců právě za vládní ČSSD. Nyní má tento zákon projednávat Senát, Poslanecká sněmovna ho tentokrát schválila a měl by do rozpočtu krajů přinést polovinu původně plánovaných rozpočtových výnosů, tedy 28 miliard korun. Potíže nastaly jen kolem rozpočtu škol, poslanci vyjadřovali obavy, aby peníze do škol opravdu dorazily, ač zástupci krajů ujišťovali, že nemají důvod peníze převádět jinam.

Z toho důvodu je možné, že Senát návrh zákona vrátí a pak je nebezpečí, že ve sněmovně může narazit jak senátní návrh, tak návrh původní. Stejně tak přijde zpět do sněmovny návrh zákona, který chtěl zakázat krajům na přání ministryně školství převádět nemocnice na obchodní společnosti. V těchto diskusích se nese hlavní moment - nedůvěra v kraje, že budou opravdu hospodařit dobře. Možná je to i obava v některých případech důvodná, avšak když už byla krajská samospráva zřízena, není možné ji takovou nedůvěrou oslabovat. Hejtmanem Tošenovským očekávaná diskuse je proto zcela na místě a česká politika by ji měla velmi podpořit.