Kosmonautika dalších zemí - Kanada
Výzkum vesmíru nepatří mezi nejlevnější vědecké obory. Je zapotřebí technologické vyspělosti, vůdčích osobností a samozřejmě financí. Proto si kosmonautiku mohou dovolit v širokém rozsahu jen světové nebo lokální mocnosti. Kromě známé NASA a ESA existuje ale celá řada u nás méně známých kosmických agentur. Dnes se budeme věnovat Kanadě.
S pomocí Spojených států
Kanada se na rozdíl od již probíraných zemí pustila do výzkumu vesmíru odlišnou cestou. Rozhodla se nevyvíjet svůj vlastní kosmický nosič a soustředit se na spolupráci nebo pomoc ostatních kosmických agentur. Ušetřila tím spoustu financí na úkor závislosti. Nejbližší vztahy má s NASA, která také Kanadě poskytuje nosnou kapacitu a volná místa pro astronauty v raketoplánu. Nezaostává také spolupráce s Evropskou kosmickou agenturou, která se odehrává zejména v oblasti družicové techniky. Důvodů proč se Kanada rozhodla nevyvíjet svůj vlastní raketový nosič je několik. V první řadě jsou to již zmíněné finanční prostředky, ale také nezkušenost v oblasti raketové techniky a při objektivním pohledu také z velké části nepotřebnost. Zároveň také není historie samotné kosmické agentury příliš dlouhá. Alespoň ne ve srovnání s Japonskem nebo Indií. Až na konci roku 1989 byla zformována Kanadská kosmická agentura (Canadian Space Agency, dále jen CSA). Letos tedy oslaví své dvacáté narozeniny. I přesto si již připsala celou řadu úspěchů v pilotované i nepilotované kosmonautice. Bohužel CSA trpí a podle dostupných informací bude ještě více trpět nedostatkem financí plynoucích ze státní pokladny. O dohled nad činností a jmenování řídících pracovníků se totiž stará ministerstvo průmyslu a ne všichni úředníci pracují pro dobro věci. Současným prezidentem kosmické agentury je Steve MacLean, jenž je mimo jiné astronautem. Zajímavý je také počet zaměstnanců, který se pohybuje na necelých šesti stovkách. Nutno dodat, že o celou řadu projektů se stará soukromý a univerzitní sektor.
S raketoplánem na orbitu
V pilotované kosmonautice zastává Kanada nesmazatelné místo. Nejen že má několik svých vlastních astronautů, ale účastní se na budování a provozování Mezinárodní kosmické stanice. Ještě dříve před ní měla Kanada z čeho těžit. Na mysli mám spolupráci s americkou NASA. Na palubách raketoplánů se celá řada Kanaďanů vydala na oběžnou dráhu. V tomto ohledu se jedná o podobný druh spolupráce jako v případě Japonska. Mnoho z vás tento fakt může zaskočit. Kanada přeci nepatří mezi technologicky známé země a ani mezi ty nejpočetnější, kosmonautiku však umí. Prvním kanadským astronautem byl Jean-Pierre Garneau. Na svou první misi STS-41 se vydal na konci roku 1984 (tedy ještě před založením samostatné agentury) a na oběžné dráze strávil zhruba osm dní. Po něm následovala celá řada kolegů, kteří celkem nashromáždili dvacítku misí (někteří letěli vícekrát). Celkem se Kanada může pochlubit desítkou astronautů, mezi nimiž jsou dvě ženy.
Slavné robotické rameno
Velkým příspěvkem Kanady do pilotované kosmonautiky je bezesporu univerzální robotické rameno. Zařízení s oficiálním názvem Canadarm umožňuje v kosmickém prostoru za řízení z paluby zajišťovat celou řadu užitečných funkcí. Zkonstruováno bylo pro použití na americkém raketoplánu. Možnosti jsou široké, kupříkladu manipulace s moduly orbitální stanice, přemístění astronauta při montážích v otevřeném prostoru nebo také snímkování tepelné ochrany. Úspěch prvního robotického ramene Canadarm byl dokonce tak velký, že vznikl jeho pokračovatel. Po velkém úspěchu bylo rozhodnuto umístění i na Mezinárodní kosmickou stanici. Vynesen byl v rámci mise STS-100 v roce 2001 pod nic neříkajícím označením Space Station Remote Manipulator Systém (dále také SSRMS). Po technické stránce je dlouhý sedmnáct metrů a skládá se ze sedmi kloubů. Ačkoliv sám váží pouze 1 640 kilogramů, přesouvat může v rámci vnějšího prostředí stanice náklad o hmotnosti 116 tun! O řízení se stará speciálně vyškolený astronaut sedící v útrobách stanice. Vzhledem k vysoké operativnosti patří právě SSRMS k nejdůležitějším součástem stanice. Jako nástavba pro ještě širší použití slouží přídavné zakončení manipulátoru, jemuž se vžilo jméno Dextre. Disponuje dvojicí paží a umožňuje provádět jemnou práci z pohodlí stanice, aniž by kvůli dané operaci museli astronauti opustit stanici.
Klíčem k úspěchu je spolupráce
Na poli nepilotované kosmonautiky nalezneme velké množství zajímavých vědeckých misí. Často se jedná o miniaturní družice nebo mezinárodní spolupráci. V současné době se CSA podílí také na sondě Phoenix. Jedná se sice o americkou misi, ale za účasti mnoha zahraničních partnerů. Příspěvkem Kanady byla komplexní meteorologická stanice umístěná přímo na sondě. Na starost měla například měření teploty, větru a tlak. Součástí meteorologické stanice byla také funkce laserového paprsku umožňujícího detekovat prachové částice až do výšky 3,5 kilometrů. Mimo to postavila CSA mnoho vlastních družic pro výzkumy atmosféry, záření a také dalekého vesmíru. Česká republika se může pochlubit tím, že se stal Vladimír Remek prvním kosmonautem jiné národnosti než USA nebo Sovětského svazu. Kanada se v tomto ohledu může pochlubit družicí. Alouette 1 byla sice v roce 1962 vynesena za pomocí amerického nosiče, ale na výrobci a provozovateli satelitu to nic nemění.
Kam kráčí?
Do budoucna chystá Kanada několik zajímavých misí. Z hlediska zajímavosti z nich lze zdůraznit vyvíjenou družici NEOSSat (Near Earth Object Surveillance). I přes své malé rozměry bude mít velké úkoly v podobě sledování a vyhledávání planetek potenciálně nebezpečných pro Zem. Není třeba dlouze vysvětlovat, že výzkumy v této oblasti by měly z hlediska budoucnosti naší civilizace mít patřičnou prioritu. Svým přístrojem podpoří CSA také kosmickou observatoř Herschel-Planck. Její spektrometr bude mít za úkol objevovat přítomnost vody v dalekém vesmíru a odpovědět tak na celou řadu otázek.
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
