Korupce ve světě

Korupce úředníků ve státní správě je jistě problémem všech zemí světa. Korupce existovala, co paměť lidská sahá a asi bude existovat i vždycky v budoucnu, neboť lidé jsou prostě "takoví". V různých dobách a v různých zemích však bývá korupce různě veliká a nestejně rozšířená. Respektive někdy panující "poměry" korupci spíše napomáhají a přímo vyvolávají, když například bez příslušného úplatku se nedá zařídit skoro nic. Za jiných, spravedlivějších poměrů se korupci daří méně, což mohou nejlépe porovnávat ti, kdo měli možnost prožít alespoň část života někde jinde, v nějaké jiné zemi či v jiné době, kde právě vládly jiné poměry. Takže úroveň korupce je relativní a stojí za to ji srovnávat.

Není snad také pochyb o tom, že komunistický systém, v němž vládl mocný byrokratický aparát, vždy korupci spíše prohluboval a rozšiřoval, i když se jí občas navenek "slovně" zříkal a údajně proti ní i "bojoval". Ve skutečnosti ale korupce za éry vlády jedné strany v naší zemi vždy jen sílila, až se nakonec i ten veskrze zkorumpovaný komunistický systém sám vnitřně rozložil a zkrachoval.

Nezávislá mezinárodní organizace "Transparency International" se pokouší korupci v různých zemích porovnávat a vydává o tom každoročně jakýsi přehled. V letošní výroční zprávě této organizace, zveřejněné tento týden ve Washingtonu, se tak dovídáme, jak je svět rozdělený z hlediska korupce - respektive podle toho, jak problém korupce v dané zemi vnímají lidé, kteří tam žijí a cizinci, kteří tam pracují nebo podnikají.

Země uvedené na tomto seznamu jsou bodovány od 0 do 10 - od zcela zkorumpovaných až po ty úplně "čisté". Nulu, ani plných 10 bodů, však nezískala žádná a všechny země se tedy nacházejí někde mezi těmito krajními póly.

Co se tak o světě dovídáme? Na seznamu organizace Transparency International se jako nejméně zkorumpované už delší dobu drží Finsko, hned za ním Dánsko a brzy i Švédsko a Norsko, takže se zdá, že sever Evropy je na tom, co se týče "nákazy" korupcí, poměrně dobře. Mezi první desítkou či dvacítkou jsou pak téměř výhradně jen tak zvaně "vyspělé kapitalistické" země: Kanada, Nový Zéland, Island, Holandsko, Lucembursko, Británie, Švýcarsko, Austrálie. Za nimi Rakousko, Izrael, Spojené státy, Irsko a Německo. Pak teprve Japonsko, Španělsko, Francie, Belgie a Portugalsko. Z jiných částí světa jsou mezi prvními dvacíti ještě Singapur, Hong Kong a Čile.

Mezi bývalými komunistickými zeměmi tzv. sovětského bloku dnes vede Estonsko (loni to bylo Slovinsko), které se objevuje na úctyhodném 28. místě s indexem 5,6 bodu. Také Maďarsko a Litva na tom nejsou podle tohoto přehledu moc špatně. Česká republika se spolu s Chorvatskem a Bulharskem dělí o 47. místo tabulky s indexem 3,9 bodu.

Za námi následuje ještě dalších skoro 50 zemí, které byly zahrnuty do tohoto přehledu. Na posledních místech se objevují státy střední Asie a některé africké země a úplně poslední na seznamu s indexem 0,4 se umístil Bangladéš, jehož vláda ovšem proti tomuto zařazení už mezitím oficiálně protestovala.

Samozřejmě, že takový přehled není nikdy stoprocentně spolehlivý. Zakládá se ale na vzájemně nezávislém statistickém šetření sedmi agentur pro výzkum veřejného mínění, které vypracovaly celkem 14 různých souborných zpráv o korupci ve světě, na základě rozhovorů s podnikateli, vědeckými pracovníky a experty na místní poměry. Je to tedy zpráva poměrně objektivní. A slouží, mimo jiné, podnikatelům, aby se orientovali předem, než se rozhodnou v té které zemi investovat.

ČRo 6 / RSE

28. června 2001

Napište nám, co si o tom myslíte VY: rse@cro.cz