Koruna nad zlato?

Pokud jde o měny druhdy společného státu, tedy o naši a slovenskou korunu, je ovšem v důvodech jejich zpevňování podstatný rozdíl. Zatímco česká koruna láme rekordy a konec tohoto trendu není v dohledu, byla slovenská koruna nedávno skokově zhodnocena po domluvě s Evropskou centrální bankou o 18 procent a na začátku roku 2009 vystřídá v nynějším kurzu korunu na Slovensku euro.

Z posledního skoku byli slovenští exportéři- především z oblasti automobilového průmyslu- sice poněkud v šoku, vědí ale, že s přijetím eura budou překvapení tohoto druhu jednou provždy patřit minulosti. V Česku naproti tomu, kde momentálně chybí k zavedení eura politická vůle, počítají optimisté se zavedením společné měny nejdřív v letech 2013 až 14, zatímco realisté dokonce až okolo let 2016 až 19.

Jako hlavní důvod Praha udává, že chce nejdřív provést nezbytné reformy- především zdravotní a důchodovou- a teprve pak, až bude hospodářství na eurozónu naladěno, zavést euro.

Tenhle postoj má ovšem jednu zásadní vadu na kráse, a totiž tu, že nenutí českou vládu, aby si s reformami pospíšila. Jak víme, sotva udělal ministr zdravotnictví první reformní kroky a na vládní úrovni se objevily úvahy o tom, že by se do penze chodilo nejdřív v pětašedesáti, zorganizovaly odbory masové protesty a vláda začala couvat. Cenné, reformám příznivé období hospodářského růstu se tak promarňuje.

Zcela jinak se k dilematu mezi reformami a zavedení eura postavili Slováci. Dzurinda, pravicově liberální předchůdce nynějšího levicového populisty Fica, položil za pouhého dva a půl roku na Slovensku základy zdravotní, daňové a důchodové reformy, která zemi přinesla v posledním čtvrtletí loňského roku dvouciferný hospodářský růst. A tak to bude právě Slovensko, kdysi nejzaostalejší člen ze čtyř států Vyšehradu, kdo z nich zavede euro nejdřív a pak, de facto pod tlakem, bude uzavírat propast mezi svou ekonomikou a průměrem Evropské unie.

Jenže v závěsu za americkou hypotéční krizí se na devizovém trhu odehrávají procesy, které s růstem HDP nebo s vývojem produktivity v jednotlivých státech moc nesouvisí. Česká koruna je od začátku roku nejrychleji rostoucí měnou světa: posílila o skoro 14 procent. Kdyby to takhle šlo dál, tak by podle analytiků na přelomu roku bylo euro k mání za 22 korun. Čeští exportéři žádají ČNB, aby snížila úroky, což by snad korunu v jejím vzletu zarazilo. To ale nemůže centrální banka jen tak beze všeho udělat, protože podobně jako ostatní státy trpí i ČR kvůli prudce rostoucím cenám potravin a benzínu vysokou inflací. Makroekonomicky vypadá ještě všechno v pořádku, ale tempo růstu se začalo snižovat. A ke všemu je tu také nebezpečí, že inflační spirála bude tlačit na růst platů. Silná měna by sice teoreticky měla zlevňovat dovážené zboží včetně ropy- ovšem jsou to- kromě exportérů- například i dopravci, kteří teď vehementně žádají, aby vláda jasně řekla, kdy euro zavede. Ta se ale místo toho zřejmě rozhodla, že nechá mezinárodní investory - a ovšem i české turisty v cizině- na koruně dál vydělávat.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .