Koptské křesťany diskriminuje i nový egyptský režim
Koptští křesťané v Egyptě zjišťují, že nejsou v bezpečí ani za nové vlády. Možná budou brzy litovat, že před rokem podpořili puč proti islamistům, který provedl tehdejší ministr obrany a dnešní prezident Abdal Fattáh Sísí, píše blízkovýchodní server Al-Monitor.
Před dvěma týdny byl 23letý koptský učitel odsouzen k šesti měsícům vězení za údajnou urážku islámu. Koncem června dostal reportér, jen přestoupil na křesťanství, pětiletý trest za údajně nepravdivé informování o diskriminaci koptů. A den po něm padl další pětiletý trest nad 29letým koptem z Horního Egypta jen za to, že se mu „líbila“ facebooková stránka křesťanských konvertitů.
Koptové loňský puč podporovali ze strachu z islamistů. Svržený prezident Muhammad Mursí nedělal nic, aby zastavil útoky na menšiny, a do vysokých funkcí dosazoval radikální náboženské vůdce. Deset milionů egyptských koptů se cítilo v největším ohrožení v moderní historii, a oprávněně – marginalizace koptů v politickém životě pokračovala a rostl počet sektářských útoků i nenávistných protikřesťanských projevů islámských představitelů.
Islám podle Al-Monitoru pronikl do každičkého aspektu politiky i veřejného života a koptové se ocitli na nejzazším okraji společnosti od roku 1981, kdy tehdejší prezident Anvar Sádát omezil vliv koptského patriarchy Šenudy III. a vykázal jej do kláštera v poušti.
Loňská revoluce kopty od islámské vlády osvobodila a vzbudila nové naděje, že se z Egypta stane světský stát, kde islám nebude hrát rozhodující roli. Tehdejší polní maršál Sísí pro ně nebyl jen vojenský vůdce, ale spasitel. Koptská média i koptští představitelé se za něj jednoznačně postavili.
Následovalo nemilosrdné tažení nové vlády proti islamistům a odvetné útoky členů a stoupenců pronásledovaného bratrstva. Nejsnadnějšími cíli byli křesťané a jejich kostely, jichž byly stovky zničeny a vypáleny.
Šenuda III. by v posledních dnech svého života terčem kritiky za to, že podporuje prezidenta Husního Mubaraka. Jeho následník Theodoros II., který nastoupil do úřadu v listopadu 2012, se proto snažil do politiky nemíchat a soustředil se výhradně na duchovní záležitosti. Dlouho mu to však nevydrželo.
V jednom rozhovoru před nedávnými prezidentskými volbami odmítl zpochybňování stavu lidských práv v Egyptě a prohlásil, že západní zprávy jsou nepřesné. V jiných veřejných vystoupeních obhajoval egyptskou válku proti terorismu, zdůrazňoval nutnost obnovy bezpečnosti v zemi a přehlížel údajné porušování lidských práv aktivistů, novinářů i kritiků režimu, připomíná Al-Monitor.
Kandidaturu Sísího sice výslovně nepodpořil, ale nechal se nejednou slyšet, že současný Egypt dokáže řídit jedině Sísí. Arabské jaro nazval „arabskou zimou“, která „byla vedena zlovolnými úmysly“. V lednu pak otevřeně vybízel věřící, aby v referendu schválili nejnovější dodatky k ústavě. Církev sice hlásala svou nestrannost, ale v praxi to vypadalo jinak.
Koptská média následovala Theodorova příkladu a Sísí neměl nikde tolik prostoru a propagace jako v nich. Koptské televizní stanice zdůrazňovaly, že nepodpořit Sísího znamená hlasovat pro Muslimské bratrstvo, a zesměšňovaly Sísího protikandidáta Hamída Sabahího. Poselství koptských médií znělo: Největší hrozbou pro kopty zůstává Muslimské bratrstvo a jedině Sísí je dokáže zničit.
Podle serveru se však Egypt po loňském svržení Mursího vrátil „do bodu nula“. Podle iniciativy Wiki Taurá, kterou založilo Egyptské středisko pro sociální a ekonomická práva, bylo od loňského puče zatčeno 40.000 lidí, jsou pronásledováni novináři, cenzurováni umělci a násilně umlčovány hlasy opozice.
Mubarakův režim se úspěšně zreorganizoval, ještě víc se rozbujela korupce a zemi zachvátil chaos a strach. Demokracie je podle iniciativy jen nedostižný sen. Nedávná zatčení a rozsudky nad kopty však mohou křesťany brzy přimět k přehodnocení podpory nového despotického režimu, soudí server Al-Monitor.
Zpracováno ze zahraničního tisku.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
