Konstruktivní poslanci - tradiční české řešení

Však také místopředseda ODS Petr Gandalovič oznámil, že o přeběhlících nemůže být řeč, že to jsou konstruktivní politici.

Pokud sociální demokraté Melčák s Pohankou, případně ještě s někým jiným podpoří stovkovou koalici ODS, lidovců a zelených, nebude to nic nového pod sluncem. Od roku 1996 česká demokracie nepoužila institut přeběhlictví pouze jednou - když zvolili jiné originální řešení, totiž opoziční smlouvu Miloše Zemana s Václavem Klausem.

Připomeňme si: prvními slavnými přeběhlíky se stali sociální demokraté Jozef Wagner a Tomáš Teplík. Jejich chvíle nastala v roce 1996, kdy menšinové vládě ODS, lidovců a ODA chyběly dva hlasy do většiny ve sněmovně. Předseda ČSSD Miloš Zeman sice vládě umožnil získat důvěru za křeslo šéfa sněmovny, pravicová koalice však potřebovala nutně hlasy k prosazení rozpočtu.

Wagner byl tehdy předsedou rozpočtového výboru a konstruktivně tedy nechal rozpočet projít. K jeho motivaci přispěl i konflikt s místopředsedou své strany Václavem Grulichem, kterému uštědřil dodnes slavnou "Podsedickou facku". Wagnera doplnil mladý kolega Teplík, kterému se přechod zvlášť vyplatil, protože byl zvolen poslancem později ještě dvakrát za ODS.

V období 2002 až 2006 museli přeběhlíci zachraňovat křehkou většinu jednoho hlasu pro středolevou koalici. Ideově zásadoví koaliční poslanci nechtěli podporovat kompromisní rozhodnutí vlády a tak se postupně objevili poslanci Hana Marvanová, Josef Hojdar, Tomáš Vrbík a Marián Bielesz, kteří chtěli vypovědět poslušnost. Unionisté Vrbík a Bielesz tak skutečně v polovině roku 2004 učinili a bylo na tehdy zbrusu novém premiérovi Stanislavu Grossovi, aby situaci vyřešil. Poradil si s přehledem. Bielesze dodnes neznámým způsobem přesvědčil, aby rezignoval na poslanecký mandát. Místo něho nastoupil Zdeněk Kořistka - a i když se také z něho občanští demokraté pokusili udělat přeběhlíka, už se to nepodařilo.

Vrbík zůstal i před Grossem neoblomný, záchranou však byl občanský demokrat Petr Kott, kterého nedlouho předtím vyloučili z klubu pro opilství.

Kott byl tedy tím rozhodujícím přeběhlíkem, na kterém stály dva roky vlády Grossova a Paroubkova. Odměnou mu bylo ředitelské místo ve středočeské pobočce VZP.

V této chvíli se může zachráncem české politiky stát téměř sedmdesátiletý Miloš Melčák, dlouholetý komunista vyloučený při obrodném procesu v roce 1970, později poslanec, který se osvědčil jako jeden z nejvěrnějších přívrženců bývalého premiéra Miloše Zemana. Neobyčejná je jeho argumentace, proč zařídí, aby sněmovna odhlasovala důvěru pravicové vládě. Sociální demokracie je strana na levici a nemůže vládnout spolu s pravicovou ODS. Za čistotu vlastní strany není zkrátka žádná oběť dost dobrá, ani podpora vlády hlavního politického soupeře. Konstruktivním politikům v Česku zkrátka žádná překážka neodolá.

Zatím není jisté, jestli se Melčákovou cestou vydá Pohanka, který už jednou svůj slib pomoci ODS zrušil. Sami občanští demokraté tvrdí, že Topolánkovu vládu podpoří i další sociálnědemokratičtí poslanci, kteří dokonce tvoří uvnitř strany konstruktivní platformu. Má prý dokonce šestnáct členů.

Pravdy na tom bude asi tolik, že šestnáct sociálnědemokratických poslanců bylo vážně osloveno. Samozřejmě není vyloučeno, že někteří z nich lákání podlehnou - a dokonce je málo pravděpodobné, že předem oznámí své rozhodnutí. Tím by svou situaci jen komplikovali. Z pohledu ODS by skutečně byl jediný Melčák dost slabým výsledkem sedmiměsíčního tlaku na slabá místa u svých konkurentů. V tuto chvíli se zdá, že nejen ODS, ale také lidovci a zelení jsou připraveni vládnout s podporou konstruktivních poslanců. Menší strany si dávají podmínku, že nemůže jít o samotného Melčáka, to je však pouhá rétorika. Topolánek jim může slíbit celou řadu konstruktivních hlasů, když se však najde jediný Melčák, bude mít vláda důvěru stejně dobře, jako kdyby pomocníků z levice bylo třeba šestnáct.

A obávat se, že s jediným přeběhlíkem by byla vláda málo stabilní? Zatím to nikdy příliš nevadilo.

Významní zahraniční politologové v čele s Karlem Popperem tvrdí, že přeběhlictví by se mělo zakázat ve sněmovnách, do kterých se volí poměrným systémem. Kandidáti jsou voleni za celou stranu a hlasy pro ně získává jen několik lídrů. Proto by měli poslanci stranické vedení poslouchat. Možná se tím omezuje svoboda jejich svědomí, jenže v poměrném systému, kde vznikají těsné vládní většiny, je poslušnost poslanců nutným předpokladem, aby vůbec fungovaly a nerozpadaly se při každém vnitrostranickém sporu. Zahraniční politologové však neznají Česko a zřejmě by se o ně ani zajímat neměli. U nás se vlády sestavují jenom díky přeběhlictví - jejich teorie by tak byla vyvrácena.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .