Konflikt v Dárfúru a Somálsku

Dárfúr je na tom v tomto směru přece jen lépe. Právě dnes bylo oznámeno, že Spojené národy a Africká unie se dohodly na velitelské struktuře společných mírových sil, které by měly být v Dárfúru rozmístěny. Podle této dohody by měla mít Africká unie na starosti provádění konkrétních operací v regionu, zatímco celkové velení mírových sil bude záležitostí OSN. O konečném osudu tohoto plánu ale bude jasněji až během příštího týdne, kdy má proběhnout jednání zástupců OSN se súdánským prezidentem Omarem Bašírem. Jeho autoritářský režim rozmístění jednotek OSN odmítal. Z tohoto důvodu byl vypracován nynější plán, který počítá se společnou misí OSN a Africké unie.

Zatím tedy není jasné, zda bude Chartúm s plánem souhlasit. Bašírovo ano je přitom zásadní podmínkou úspěchu, neboť je to právě súdánská vláda, která je zřejmě oprávněně obviňována z toho, že má na eskalaci konfliktu v Dárfúru podstatný podíl. S násilím, které si už vyžádalo více než 200.000 lidských životů si pouhých 7.000 vojáků Africké unie poradit nemůže. Pro ukončení konfliktu mezi domorodým obyvatelstvem a arabskými milicemi je přítomnost sil OSN nezbytná. Vytvořením společných mírových sborů světové organizace a Africké unie chce mezinárodní společenství zabránit tomu, aby mohl Bašír smést plán ze stolu s poukazem na to, že jde pouze o zástěrku pro západní vměšování. Spojené státy i Velká Británie už daly najevo, že pokud by byl Chartúm i tentokrát neústupný, ke slovu by přišlo vyhlášení sankcí. Otázkou ovšem je, zda by se oběma velmocím podařilo takový krok v Radě bezpečnosti OSN prosadit. Je dobře známou skutečností, že nad súdánským režimem drží ochranou ruku Čína, pro kterou je tento africký stát zdrojem surovin a jež zde také masivně investovala. Náznak zlepšení celkové situace ohledně Dárfúru je tedy zatím jen velmi nejistý. Nejnovější dohoda mezi OSN a Africkou unií ale přesto představuje cenný krok vpřed.

V tomto ohledu je situace v Somálsku podstatně horší. Z metropole Mogadiša během jara před násilnostmi uprchlo snad až 400.000 lidí. Poté se objevily zprávy, že boje v ulicích hlavního města utichly a část uprchlíků se začíná vracet do svých domovů. V poslední době ale v Somálsku udeřila pohroma jiného typu, totiž klasický terorismus.

S jistou dávkou cynismu bychom mohli říct, že boje v ulicích Mogadiša nebyli pro jeho obyvatele ničím novým. Somálsko se od počátku devadesátých let prakticky nepřetržitě zmítá v anarchii a válce všech proti všem, a tak se mohlo zdát, že se znepřátelené strany sice proměňují, ale podstata - tedy zhroucení státních institucí a utrpení civilních obyvatel - beze změny zůstává. V posledních měsících ale tento vývoj získal díky zapojení etiopské armády přece jen jinou kvalitu.

Etiopské síly na konci loňského roku porazily bojovníky islamistického Svazu islámských soudů, čímž umožnily návrat k moci prozatímní vládě. V Mogadišu ale následně probíhaly regulérní pouliční boje mezi Etiopany a vládními vojáky na straně jedné a islamisty a zřejmě i lokálními kmenovými vůdci na straně druhé. Právě z tohoto důvodu z hlavního města uprchly ony stovky tisíc lidí. Vláda sice po čase oznámila, že své protivníky porazila, nicméně kýžené uklidnění přesto nenastalo: vládní odpůrci pouze vyměnily guerillovou taktiku za terorismus, včetně toho sebevražedného.

Tyto prostředky jsou přitom v řadu let trvající somálské občanské válce něčím zcela novým. Nejviditelnější příklad této změny se odehrál v neděli 3. června, kdy se sebevražedný útočník neúspěšně pokusil zabít přímo premiéra Aliho Mohameda Gediho.

Za akcí stála teroristická buňka, která se hlásí k ideologii Al-Kajdy. Potvrdilo se tak to, o čem experti už nějaký čas spekulovali, tedy že islamistický terorismus tohoto střihu dorazí i do Somálska.

Hlavní hnací silou odporu v této zemi je v současnosti pokračující přítomnost etiopských vojáků, které většina obyvatel považuje za okupanty. Etiopané se měli podle původních plánů dávno stáhnout, jenže to v současnosti není možné, protože by to zřejmě znamenalo okamžitý pád prozatímní vlády. Etiopský premiér Meles Zenawi během své nečekané návštěvy Somálska potvrdil, že jeho síly odejdou až poté, kdy v zemi proběhnou mírové rozhovory mezi znepřátelenými stranami. To však momentálně rozhodně není pravděpodobné: 14. června se sice měla v Mogadišu konat konference klanových vůdců o vzájemném usmíření, především kvůli tristní bezpečnostní situaci se ale podle posledních zpráv vůbec neuskuteční. Vůdce Svazu islámských soudů šejk Šarif Ahmed a bývalý vicepremiér generál Husajn Aideed navíc v eritrejské Asmaře uzavřeli spojenectví, jehož cílem je boj proti etiopským silám. To by mohlo znamenat dvě nebezpečné věci: do konfliktu by se mohla vložit Eritrea, která je hlavním etiopským soupeřem. A za druhé, proti etiopským silám a prozatímní vládě by se mohla zformovat široká aliance islamistů a bývalých warlordů, kteří nesou hlavní zodpovědnost za roky občanské války. Ani jedna z těchto možností samozřejmě není pro Somálsko a jeho obyvatele nijak povzbudivá.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .