Konec světa, ideální místo na výrobu hostií
Hostie jsou nepostradatelnou součástí každé katolické mše. Ty tuzemské se pečou v nejsevernějším výběžku českého Slezska, v Bílé Vodě, kde byly před rokem 1989 internovány řádové sestry.
Právě ony s pečením hostií začaly. Pekárna, kterou nechaly řádové sestry postavit, slaví letos 30 let.
„Přibližně 23 krát 29 centimetrů to má a tloušťka je zhruba 1,5 milimetru. Z jednoho plátu se udělá 50 hostií. Musí u stroje sedět člověk, který ručně oplatky sbírá,“ vysvětluje ředitel pekárny na hostie Milan Uhlíř.
Stroj, kde se pečou hostie, neustále syčí. Je to poloautomat. Musí u něj být člověk, který ručně vytahuje upečené pláty, ze kterých se později ručně vykrajují hostie.
Z jednoho plátu je buď 50 malých hostií, nebo 20 velkých pro kněze. Výroba hostie trvá dva až tři dny. Nejdříve se musí upéct pláty těsta z mouky a vody a pak následuje vlhčení.
Vincentky i Premonstrátky
„Necelý jeden den se oplatky vlhčí. To, co se dnes napeklo, se kolem poledne začne vlhčit až do druhého dne do rána.“
Ze správně navlhčených plátů se vykrajují hostie, které se spočítají, zkontrolují, nechají se odpočinout, pak se balí do sáčků po tisícovce.
„Za den uděláme 100 sáčků. Takže sto tisíc denně. Jeden den se namíchá těsto a upečou oplatky, přes noc se vlhčí, druhý den se vykrojí, vyvětrají, třetí den se můžou zavařit a sbalit a odeslat.“
Pečící stroj je v Bílé Vodě od roku 1987. Přibyl do takzvané hostiárny dva roky po jejím otevření. Tehdy pekly hostie řádové sestry, modré Vincentky, tedy Dcery křesťanské lásky. „Hostiárna začala v Bílé Vodě fungovat 1. dubna 1985. Stavbu řídily sestry. Zaměstnané tu byly jenom řeholní sestry, v začátku asi dva chlapi, kteří jezdili na poštu, dělali údržbu a topení.“
Vincentky pekly hostie do roku 1994. Potom se našly jiné sestry, premonstrátky. Modré Vincentky odešly a premonstrátky výrobu převzaly. V roce 2001 se sestry odstěhovaly na Slovensko a přišli civilní zaměstnanci.
Sestrám nedal nikdo nic zadarmo
Jeptišky se v klášteře v Bílé Vodě ocitly po zrušení ženských řádů v Československu v roce 1950.
V Bílé Vodě působily už od 19. století Chudé školské sestry naší Paní. Jako poslední opustily Bílou Vodu premonstrátky, které pekly hostie.
„Většinou se jim tady líbilo, Bílá Voda je krásné a zvláštní místo. Premonstrátky tu chtěly zůstat. Ale jejich představení ze Slovenska je lákali, aby se vrátily. V roce 2001 neodolaly, musely poslechnout a odešly.“
Bez internace řeholnic by hostiárna zřejmě nevznikla.
„Před válkou se pekly hostie na více místech, některé farnosti si pekly hostie samy. Za totality v 50. letech se pekly hostie v Broumově, prostory tam byly nevyhovující. Bílá Voda byla ideální místo, je to konec světa, vedla sem jediná cesta. Dalo se to pěkně kontrolovat. Žádné návštěvy sem nejezdily, sestry moc nesměly cestovat, bylo to odřezané od světa. Na výrobu hostií ideální místo.“
Asi sedm stovek sester je pohřbeno na místním hřbitově. V Bílé Vodě bylo mezi lety 1950 až 1989 v jeden moment až 450 jeptišek, Šlo o jedno z největších společenství řádových sester v tehdejší Evropě.
O smutné kapitole místní historie vypráví Muzeum izolace, internace a integrace. Starosta Bílé Vody Miroslav Kocián ukazuje v místnosti věnované internaci řádových sester na šicí stroj.
„Šicí stroj, to byl jejich zdroj obživy. Spousta jich v 50. letech tady v Bílé Vodě i v Javorníku pracovala pro OP Prostějov. Šily různé věci, to byl jejich zdroj obživy. Těm sestrám nikdo nic nedal zadarmo.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
