Konec prázdnin. Anebo dětství?

Už v mateřské školce se rozhoduje o tom, jakou kariéru dítě udělá v první třídě. Čím dříve se začnou o malém člověku vést záznamy, jak se projevuje, co nezvládá a v čem je nadané, tím lépe pro všelijaké skauty, kteří mohou včas vyzobávat talenty, na kterých třeba jednou vydělají. Hodnocení se ale nejspíše bude vydávat za zájem dítěte, které si zaslouží individuální odborné vedení. Z pohledu dospělých je časné hodnocení dětí míněno jako servis. Obecně prý jde o to, aby se děti neučily ve školách zbytečnosti, ale to, co budou potřebovat pro život. Dá se předpokládat, že příští reforma se zaměří na známkování kojenců, a to ve snaze dobře je individuálně připravit na drsné konkurenční prostředí v mateřské školce.

Tendence dospělých známkovat děti nemusí vyjadřovat chvályhodný zájem a péči. Může jít o projev bezradnosti, který se prohlubuje s tím, jak společnost stárne. Dětí ubývá, a proto příští důchodci usilují o to, aby generace, jež na ně bude pracovat, byla co nejproduktivnější. Tak to alespoň musí připadat absolventům mateřských školek, kteří by určitě dali přednost neklasifikovanému dětství. Než se roztomilý malý člověk stane soutěživým, vychytralým dospělcem, měl by být co nejdéle zahrnut obyčejnou vlídností a neměl by být stresován známkami či hodnocením. Stále totiž platí, že domovy důchodců jsou pomstou za jesle.