Konec konjunktury v Německu

Ačkoliv paní kancléřka Angela Merkelová odcházela na letní prázdniny s optimistickou náladou, netrvalo ani 24 hodin a agentury zveřejnily zprávu o tom, že nejnovější čísla indikátoru konjunktury, kterému se říká Ifo-hospodářsko-klimatický-index se hluboce propadl. Vzápětí druhý největší německý koncern Daimler AG oznámil dramatické snížení zisku a na to samozřejmě hned reagovali bankovní experti, kteří hlásí již na druhý kvartál velký propad.

Optimističtější varianta hovoří o tom, že jde jen o dočasné ochlazení konjunktury a že ještě do konce roku dojde ke snížení počtu nezaměstnaných. I vládní experti hovoří o tom, že recese není nepředstavitelná, i když zatím množství uzavřených smluv mluví proti tomu.

Der Spiegel napsal, "to je samozřejmě špatná zpráva pro vládu, která si zvykla vládnout v záři krásných čísel." Pravděpodobná čísla pro druhý kvartál se budou nejspíš pohybovat v rozmezí 0,7 až 1,5 procenta nárůstu HDP.

Otázky, které si bude muset Německo položit, jsou jasné: Je možné za takovéto situace hovořit o minimální mzdě? Měl by stát dále šetřit, nebo spíš vymýšlet a financovat nové programy, které by povzbudily konjunkturu?

Z toho, co zatím prosáklo na veřejnost, se hlavně uvažuje o snížení daní a státních investicích v rozsahu asi 10 miliard eur. Podle expertů menší objem peněz by nepřinesl žádné výsledky.

Situace je ale doopravdy velice vážná, volají nezávislí experti, protože německé firmy nemají nové zakázky, produkce se měsíc od měsíce snižuje, zisk je stále menší a menší. A připočteme-li k tomu zvyšující se ceny energie a nafty, silné euro a globální finanční krizi plus krach hypoték ve Spojených státech, Velké Británii a Španělsku, je zřejmé, že situace se silně zhoršuje. Dobře čitelné je to v automobilovém průmyslu: Za první pololetí se prodalo skoro o jedenáct procent méně nových vozů, ale přitom cena oceli skoro za stejnou dobu stoupla skoro na dvojnásobek: na 1 200 dolarů.

V Německu se k tomu ještě navíc přestává stavět, poptávka jen v květnu klesla o dvanáct procent. A přitom odbory požadují zvýšení platů o tři procenta.

Reakce se dala předpokládat: Například koncern BMW chce v nejbližší době snížit počet zaměstnanců o 8 000, Siemens o 5 250, Infineon o 2 000 a Telecom uvažuje o zrušení 4 000 míst, a tak by se dalo pokračovat.

Evropa a Německo si hodně slibovaly od globalizace a také na globalizaci profitovaly, jenže jakmile se globální trh začal otřásat, otřásl i Německem víc, než kdykoliv před tím. Evropa dnes sice dováží čím dál tím víc do Číny a do Ruska, kam jen v prvním čtvrtletí dovezli Němci o 25 procent víc zboží a do Číny o 19 procent. Jenže to jsou jen čísla, ve skutečnosti obrat exportu s Ruskem činí 7,5 miliard eur, ale obrat s Francií je za stejnou dobu třikrát větší a činí 25 miliard. Do Číny se vyvezlo zboží za skoro 8 miliard, ale do sousedního Holandska za 17 miliard. Víra v rychlé řešení krize globalizací se evidentně nenaplnila.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .