Končí snad švýcarská magická formule

V Helvétské konfederaci vládne po léta několik stran a třeba jen právě kvůli tomu je možné funkci hlavy státu rok co rok předávat mezi jednotlivými členy koaličního kabinetu.

Politika trpělivě budovaného konsensu je také nepřímo vynucována velkým podílem přímé demokracie, protože voliči mohou nejen nějaký zákon svým zákonodárcům takříkajíc vnutit, ale také naopak normu, kterou zákonodárci přijali, mohou voliči svým hlasováním zrušit. Každá změna se tak ve Švýcarsku proto prosazuje velice pozvolna, zato si však jen málokdo může stěžovat, že by se něco rozhodovalo přes hlavy občanů.

Alpskou idylu však v posledních letech narušuje nečekaný živel. Švýcarská lidová strana se do vlády prosadila až před čtyřmi lety a k zisku potřebných hlasů jí hodně pomohla populistická témata a ještě více peníze miliardáře Christopha Blochera. Tento politik po nedělních volbách slaví ještě více než při těch minulých. Zisk takřka třiceti procent hlasů znamená nejen první místo před všemi ostatními konkurenty, ale hlavně potvrzení dosavadní tendence - to znamená vytrvalé posilování pozice Švýcarské lidové strany.

V Blocherových dalších plánech má toto posilování zvláštní úlohu. Svou útočností, v níž jako beranidlo slouží výpady proti přistěhovalcům, si už před čtyřmi lety získal nejvíce hlasů ve srovnání s jinými stranami. Ale v systému všeobecné dohody se tato pozice "prvního mezi ostatními" zředila a s ní se ředil i Blocherův vliv. Prosadil sice přísnější azylové a přistěhovalecké zákony, ale nezabránil, aby se Švýcarsko přihlásilo do schengenské dohody Evropské unie, která zcela ruší hranice mezi státy, a nezabránil ani, aby se prostor volného pohybu osob uvnitř unie, na který se Švýcarsko napojilo, vztahoval také na nově přijatý tucet nových členů unie, především ze střední a východní Evropy.

Nedělní volební vítězství dává Blocherovi příležitost, aby se pokusil zisk svých hlasů proměnit v silnější mocenskou pozici. Pokud by se ve Spolkové radě na jeho stranu přidali například alespoň dva zástupci radikální strany, mohl by v radě dosáhnout na většinu a použít ji prosazení své politiky. To by však znamenalo tichý převrat v letité tradici švýcarské politiky, pravděpodobně však s velice hlučnými následky.

Pokud se Christoph Blocher rozhodne prosazovat svou vůli nikoli budováním konsensu, ale prostřednictvím většiny, tak se citelně otřese celá mechanika Helvétské konfederace poskládané z kantonů, které žárlivě střeží své pravomoci v mnohém přesahující možnosti například krajů v České republice. Jedna věc je totiž získat většinu ve Spolkové radě a druhou obhájit navrhované zákony. Švýcarský ústavní pořádek nabízí odpůrcům jakékoli normy velice účinné zbraně, především prostřednictvím lidových hlasování a referend. Jimi, jak už bylo zmíněno výše, lze zákony prosazovat a naopak rušit. Konfrontace politiky tlačené Blocherem shora s odporem vyvolávaným náhle vzniklou opozicí, ve které by se mohli ocitnout například oslabení socialisté, by mohla vyvrcholit paralyzováním politiky jako způsobu demokratického rozhodování.

Jsou tyto vyhlídky největším rizikem pro republiku pod Alpami? Možná. Jiní jsou přesvědčeni, že největším nebezpečím je vypočítavý charakter Blocherova populismu, kterým se řadí vedle tak nevábných postav evropské krajní pravice , jako je rakouský Jörg Haider nebo francouzský Jean-Marie Le Pen.

Samozřejmě, že politika nahánějící voliče vyvoláváním strachu z cizinců musí při evropských historických zkušenostech budit obavy. Ale strany hlásící se k demokratickým hodnotám by se měly umět s podobnou demagogií vyrovnat. Protože populisté dokážou klást otázky, které poukazují na důležité problémy, ale nabízejí zpravidla špatné odpovědi.

Největší riziko, které v sobě ukrývá vítěz švýcarských voleb, leží jinde. Miliardář Christoph Blocher se možná nejvíc podobá Silviovi Berlusconimu, politikovi, který ukázal, že svou zemi by nejraději řídil stejně jako vlastní firmu.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .