Kolik lidí odposloucháváš, tolikrát jsi člověkem

Uvádí se v ní, že (cituji): "policisté musí k odposlechům přistupovat mnohem odpovědněji. Policisté, státní zástupci i soudci se musí zpovídat z toho, co dělají". Konec citátu.

Faktem je, že prezident Klaus projevoval své pochybnosti o počtech nařízených odposlechů již v minulosti. V České republice, kromě toho, že si tady prakticky každý může odposlouchávat prakticky každého, přistupují příslušné orgány k nařizování a provádění odposlechů (zdá se) častěji, než je tomu v jiných zemích.

Na to se dá asi namítnout, že v naší zemi se možná krade, korumpuje a intrikuje v rámcích organizovaného zločinu více než v jiných zemích tzv. civilizovaného světa. Nicméně jak prezidentu Klausovi, tak ministru vnitra Langerovi, jakož i řadě dalších politiků na stávajícím systému policejních (tedy legálních) odposlechů vadí nejspíš něco jiného, než prosté počty.

Problematika policejních odposlechů totiž není nijak nová a strhává se kolem ní humbuk pravidelně v okamžicích, kdy se týkají samotných politiků. Vzpomeňme jen, jak často se v minulosti ozýval kdejaký politik se stížností, že je odposloucháván a odmyslíme-li jednotlivé případy skutečného stihomamu, byla to často i pravda.

V tomto smyslu se oba politici, prezident Klaus i ministr Langer, shodli kromě toho, že je nutné nastavit nová pravidla celého systému odposlechů také na tom, že by k samotným záznamům o odposleších mělo mít přístup méně lidí než doposud, kdy je takových osob na tři tisíce.

Tragikomickým pozadím jednání o odposleších je samozřejmě ještě čerstvá vzpomínka na různé dohry kauzy tzv. Kubiceho zprávy. Jak známo, ministr vnitra Ivan Langer byl jedním z těch, na které padalo podezření, že se po projednání Kubiceho zprávy v příslušném poslaneckém výboru přinejmenším podílel na jejím zveřejnění.

Nyní je však ministr Langer absolutně mimo podezření, neboť jeho vlastní Inspekce ministra vnitra tvrdí, že on to nebyl. To pak musí celý národ prostě uvěřit, že je v tom ministr zcela nevinně.

Napříště by to mělo s odposlechy být tak, že policejní prezident by měl každý rok předkládat jakési odposlechové vyúčtování, z něhož by vyplývaly nejen počty jednotlivých odposlechů, ale také jejich účinnost. To by mělo přinést určité zefektivnění odposlechů, neboť by to mělo působit na příslušné činitele jako jistá "výchovná" metoda, podle níž by nařizovali zřejmě jen ty skutečně důležité odposlechy.

Protože ale už zase žijeme v době, kdy je nutné číst mezi řádky, mohlo by z toho pro běžného občana plynout poučení, že policie by se podle nově naznačených směrnic měla zabývat jen takovými odposlechy, které by neměly nevhodné politické pozadí.

Je totiž naprosto zřejmé, že v dnešních časech, najmě v dobách celosvětově zvýšené citlivosti vůči tzv. terorismu se policejní i jiné bezpečnostní složky bez tajných odposlechů prostě neobejdou a občané budou muset (a nejspíš tak i rádi učiní) skousnout nějaký ten vpád do soukromí (v podobě možných odposlechů) výměnou za (zcela iluzorní, ale budiž...) pocit většího osobního bezpečí.

Ministr Langer se na tiskové konferenci též podivil tomu, že přístup k informacím o tom, kdo komu telefonoval a kdy, měl svého času také Jiří Paroubek. Ten se k nim dostal tak, že mohl nahlížet do spisu, který se zabýval šetřením jeho vlastního podání, jež mělo objasnit pozadí a případnou pravdivost či nepravdivost obvinění obsažených v Kubiceho zprávě. Právě tato okolnost, že osoby, jichž se nějaké šetření, obsahující údaje o odposlechu, týká, mohou nahlížet do spisu a zjišťovat podrobnosti, se ministru Langrovi nelíbí. Potud vše v pořádku.

Ale jeho poznámka (cituji dle Idnes): "Případ pana Paroubka je přesně tím příkladem, kdy by měl být omezen přístup k takovým informacím. A člověk jako Jiří Paroubek by neměl mít určitě přístup k tomu, kdo koho odposlouchával a kdo komu telefonoval" (konec citátu) je už přesně za hranicí seriózní debaty o systému odposlechů a přechází do nám všem dobře známého (v širších souvislostech kontraproduktivního) dětinského handrkování mezi politiky.

Nicméně - můžeme být zvědavi, jakých legislativních úprav se systém odposlechů dočká a jak bude nakládat s těmi, kteří umožní podělit se o zajímavé hovory vysokých úředníků státní správy, potažmo politiků, s významnými osobnostmi naší zločinecké scény...

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .