Kolaps finančního systému doutná i u nás

Po vlně úvah o garanci vkladů soukromých osob v evropských státech všude kolem se o obdobném opatření začíná diskutovat také u nás. Mohlo by jít až do garantovaného jednoho milionu na vklad, dovede si představit už i ministr Kalousek, ještě včera zapřísáhlý nepřítel jakékoli státní záchranné sítě.

Tady je ovšem třeba zdůraznit, že současnou finanční krizi nevyvolalo ani chování drobných střadatelů ani to, co se děje na burzách: původcem všeho byla hluboká krize důvěry mezi bankami navzájem, vyvolaná špatnými úvěry, které v minulosti poskytovaly. Banky si přestaly půjčovat navzájem peníze takřka ze dne na den, anebo za své půjčky žádají vysoké rizikové příplatky. Mezibankovní půjčky jsou přitom, jak to nazval nedávno komentátor švýcarského listu Finanz und Wirtschaft, olejem v motoru nebo krví v těle. Když necirkulují, hrozí zakrátko kolaps.

V ČR má být mezibankovní trh na rozdíl od zbytku světa- tak to aspoň stojí v posledním bankovním newsletteru-v dobré kondici. Banky prý mívají samy přebytek hotovosti, protože mají víc vkladů než úvěrů, takže nejsou na mezibankovní trh odkázány. A i kdyby si lidé najednou začali své peníze vybírat, mohla by prý Centrální banka jednotlivým bankovním institucím bez problémů půjčovat, protože si u ní banky ukládají své přebytky na hotovosti.

Má to tedy jinými slovy znamenat, že globálně zamrzlý mezibankovní trh v ČR nikoho neohrožuje, protože tady nikdy žádný nefungoval? Proč se ale potom mají teď zdražovat půjčky, spotřebitelské úvěry i hypotéky, a proč se dokonce uvažuje o vyšších rizikových prémiích pro majitele kreditních karet? Z anonymní ankety mezi odborníky, kterou zveřejnil týdeník Euro například vyplývá, že se globální finanční krize zcela jistě dotkne i společností, které v ČR působí. A to například tím, že nebudou schopny splácet úvěry. Anebo tím, že jim banky nebudou chtít půjčovat, aniž by podrobněji zkoumaly, jestli nejde o podniky s celkově zdravou bilancí, které se jen dostaly do přechodných potíží. Další, a dlouhodoběji možná vážnější problém spočívá ovšem v tom, že jsou dnes všechny české banky součástí nadnárodních bankovních skupin. Zda pomáhají svým mateřským společnostem zvládnut krizi přesunem hotovosti, po tom se - v podstatě marně- pídil server Idnes. Z pěti oslovených bank mu odpověděly jen dvě, Česká spořitelna a Raiffeisenbank, z nichž první poslala k pololetí domů 5,4 miliardy, což je necelých 12 procent jejího kapitálu, a druhá nic. Zbývající tři velké banky, Komerční banka, UniCredit a ČSOB, pouze uvedly, že se pohybují v zákonném limitu, který činí dvacet procent kapitálu banky. A ČNB, která na převody dohlíží, dotaz serveru Idnes odmítla komentovat vůbec.

Dodejme, že obě banky, které odpověděly podrobně, mají sídla svých mateřských společností v Rakousku, které je zatím přímé finanční krize ušetřeno. Nepřímé důsledky ovšem pocítí obě země v očekávaném poklesu konjunktury. V automobilovém odvětví se to u nás projevuje už teď.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .