Kolaps evropského komisaře

25. únor 2004

Životu nebezpečno. Pouze na vlastní riziko. Takováto varování měla provázet výběr českého zástupce do Evropské komise. Politici totiž celou proceduru podcenili, dostali se do časového tlaku a pak kolabovali. Nejprve Vladimír Špidla ztratil vědomí po páteční nečekané rezignaci Miloše Kužvarta na funkci tzv. eurokomisaře. Špidlovy mdloby se daly pochopit. Vždyť to byl právě premiér, kdo Kužvarta vehementně prosazoval. Dokonce nejenom proti opozici, ale i proti vůli zbývajících koaličních partnerů. Nelze se divit tomu, že po blamáži ho opustily síly a ztratil vědomí.

Neúspěch s Kužvartovým jmenováním se totiž v budoucnosti může Špidlovi vracet jako bumerang. Koaliční partneři mu určitě při vhodných příležitostech jeho špatnou personální politiku připomenou. Navíc nelze vyloučit, že ignorování názoru koaličních partnerů dostanou sociální demokraté vráceno při hlasování o některých zákonech. Ty by nemuseli podpořit například lidovci. Ti totiž nesouhlasili jak s jmenováním Kužvarta, tak i Teličky. Velmi vehementně proti němu vystupoval především předseda KDU-ČSL Miroslav Kalousek. Patrně mu nečekaná nominace Teličky překazila plány týkající se obsazení postů v jiných evropských institucí. Nebo ho přinejmenším zaskočilo, že kandidátem není Vlasta Štěpová, o které se prý původně uvažovalo jako o náhradě za Kužvarta.

Ostatně Kalousek se nechal v médiích slyšet, že Štěpovou podpoří. Sociální demokraté však postavili lidovce před hotovou věc - tedy před navržení Teličky. Vzhledem k rozložení sil ve vládě je totiž jasné, že co chtějí sociální demokraté, to mohou prosadit. Patrně proto Kalousek tak hřímal a útočil na Teličku jako na normalizačního kariéristu. Kdyby nad emocemi převládl chladný rozum, musel by si Kalousek přinejmenším uvědomit velmi spornou národněfrontovní minulost lidovců před listopadem 89.

Samozřejmě, že členem této strany byl také Kalousek. Jediným důsledkem rozhořčení šéfa lidovců z Teličkovy kandidatury bylo Kalouskovo omdlení. Ani to na cestě Teličky do křesla tzv. eurokomisaře nic nezměnilo. Pro postoj lidovců je příznačné, že podle jejich tiskového mluvčího dva členové vlády za KDU-ČSL hlasovali proti Teličkovi a zbývající, tedy ten třetí, se hlasování zdržel. Z různých signálů lze vyvodit, že to byl ministr zahraničí Cyril Svoboda. Přitom Telička je jeho podřízeným. Momentálně působí jako velvyslanec při Evropské unii a vedl vyjednávací tým při vstupních rozhovorech. Navíc Svobodovo ministerstvo oficiálně Teličkovu nominaci oceňuje. Přesto ho šéf diplomacie není schopen podpořit jasným gestem, tedy hlasováním ve vládě. Je to typická ukázka politického alibismu.

Svoboda dodržel stranickou disciplínu a Teličku nepodpořil, zároveň ho alespoň verbálními gesty podpořil. Bylo by zajímavé, jak by se zachoval v případě, že by jeho hlas byl rozhodujícím jazýčkem na vahách. Zda by i tehdy ctil heslo bližší stranická košile, než státnický kabát. Podobně se chovají i sociální demokraté. Jinak by nenechali výběr českého zástupce do Evropské komise dojít až k mezinárodní ostudě. Za ni bude ještě dlouho považována Kužvartova nominace a překvapivá demise. Na rozdíl od Kužvarta má Telička výhodu, že není pro Brusel neznámou osobou. Naopak v Bruselu moc dobře vědí o koho jde.

Rovněž Telička nevstupuje do neznámého prostředí. Už několik let měl možnost se s ním seznamovat a získávat potřebné kontakty. Z reakcí představitelů Evropské komise je zřejmé, že Teličkův příchod vítají. Takže v mezinárodním měřítku by ostuda kolem Kužvartova jmenování a rezignace nemusela mít nakonec tak katastrofální následky. Zajímavější bude, jak se tato aféra promítne do politického dění v České republice. Když už nic jiného, dal Vladimír Špidla svým protivníkům do ruky další zbraň. Ta na něj bude pravděpodobně vytažena při nejbližší vhodné příležitosti. Od koaličních partnerů například při dalším jednání o obsazení šéfa Nejvyššího kontrolního úřadu, které se koalici dlouho dobu nedaří.

Uvnitř sociální demokracie pak Špidla může očekávat, že mu blamáž s Kužvartem bude předhozena po nejbližším chybném kroku. A na ten nenechá podle všeho Vladimír Špidla své oponenty dlouho čekat.

autor: Petr Hartman
Spustit audio