Kodani hrozí krach

Do jednacího sálu Bella Center v úterý málem vtrhli z ulice demostranti přesvědčení, že jedině jejich osobní přítomnost a osobní nátlak může přimět zástupce takřka dvou set zemí, aby se zavázali snížit emise skleníkových plynů a předešli tak zhoršení životního prostředí na Zemi. Je dost dobrých důvodů k názoru, že takováto "přímá akce" by jednáním konference nepohnula ani o píď, ba naopak, že by přispěla k jejímu předčasnému konci.

Zásah z ulice by jen sotva přiměl, aby v konferenčním centru například změnily názor delegace Číny a Spojených států, o nichž je většina pozorovatelů přesvědčena, že jsou nejméně ochotné vyjít vstříc přijatelnému kompromisu. Především, kdyby demonstranti vtrhli mezi mezi delegáty, první, co by museli udělat, by bylo volit.

Museli by si položit otázku, zda si takříkajíc podat zástupce Spojených států, protože to je země, která se v minulých letech nezavázala ke snižování emisí skleníkových plynů a která o svých závazcích do budoucna mluví spíše vágně. Anebo zda začít přesvědčovat delegáty z Číny, protože tato východní velmoc si nedokáže představit, že by kvůli omezování emisí skleníkových plynů ohrozila svůj nepřetržitý hospodářský růst.

Ani jedna takováto volba by nebyla jednoznačná. Je však velmi pravděpodobné, že největšímu tlaku by byly vystaveny země z bohatší části světa. Ale demonstranti, kteří se tlačili do Bella Centra, většinou pocházejí převážně z této části světa, takže pokud by bohatší země na sebe uvalily velká omezení, tak by je nynější protestující z Kodaně pocítili na vlastní kůži, třeba skrze menší množství sociálních služeb.

Protože však konferenční sál zůstal - alespoň prozatím - nedobytný, tak delegáti přicházejí o jednu důležitou výmluvu, totiž alibi pro vlastní neschopnost dospět k dohodě. Tím se pomyslné karty vracejí do rukou politiků, kteří ať voleni, či nevoleni nesou odpovědnost za to, zda klimatologická konference skončí krachem. Pomyslné karty se tak vracejí především do rukou hlavních hráčů, které jsou jak mezi bohatými, tak i chudými zeměmi.

Pravděpodobnost, že se v Kodani podaří dosáhnout kompromisu, je den před oficiálním termínem jejího konce nízká. Jakoukoli dohodu, která by neměla být jen fíkovým listem zakrývajícím skutečný neúspěch, nelze poskládat během několika hodin, protože i za dveřmi, které by se podařilo otevřít ke kompromisu, je třeba dohodnout spoustu technických detailů a u každého z nich se ještě může vynořit nějaký nečekaný, nepředvídatelný zádrhel.

Dveře k dohodě se nepodařilo otevřít, protože mezi vyjednávacími pozicemi stále ještě existuje příliš velký rozdíl. Bohaté země, včetně Evropy a Spojených států, sice dávají najevo, že jsou ochotny těm chudším přispět, aby se jejich ekonomiky mohly rozvíjet a zároveň neznečišťovat životní prostředí jako dosud. Chudší země říkají "No, dobrá", ale chceme, aby se bohatší země zavázaly, že jasně a doložitelně sníží emise skleníkových plynů a kolik a dokdy přispějí chudším zemím, aby se mohly vyrovnat se svými závazky. Na to bohatší země zase namítají, že chtějí mít jasný přehled, jak a komu se bude z jejich peněz přispívat.

Za každou námitkou je cítit obezřetnost, která provází každé jednání o finančních závazcích, a někdy také podezíravost, zda druhá strana to, co slibuje, míní vážně. V nejtěžší situaci jsou ti, kteří se snaží přispět k nalezení kompromisu a zároveň se nedostat do vleku událostí.

Takové Německo bere ohledy k životnímu prostředí vážně, musí však manévrovat nejen na evropském hřišti třeba kvůli Polsku, které se bojí, že na něj dolehnou příliš velké závazky kvůli jeho uhelným elektrárnám. Kancléřka Merkelová se musí bedlivě dívat i na Baracka Obamu, protože americký prezident je na rozdíl od svého předchůdce vůči návrhům snížit emise skleníkových plynů sice vstřícný, ale jeho ruce se mohou natáhnout jen tam, kam mu dovolí Kongres Spojených států.

Zkušenost napovídá, že zlatým pravidlem vyjednavačů je vést řeči o krachu jednání a hrozit, jaká to bude ostuda vrátit se domů s prázdnou. Klimatologická konference OSN v Kodani má bohužel velkou naději, že v jejím případě se tyto řeči stanou sebenaplňujícím proroctvím.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .