Kocourkov ve zdravotnictví

Také ministr Josef Kubinyi prudce zabrzdil. Musel si totiž přiznat, že jeho taktika byla chybná a že není možné válčit s tak vlivnou zdravotnickou institucí. Jestli k sobě oba protagonisté opravdu najdou nějakou konstruktivní cestu - to se teprve ukáže. Ovšem ani další zdravotnické organizace touto dobou nezahálely. Například předseda Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče Jiří Schlanger prohlásil, že Kubinyi měl mít o koncepci jasno už při nástupu do funkce a že by měl raději rychle odstoupit. Podle místopředsedy Sdružení praktických lékařů Jana Jelínka ministr nedovede udělat koncepci, a proto se snižuje k osobním útokům a personálním výměnám, které nic neřeší. Podobných výroků bych mohla citovat desítky, mezitím však eskaloval ještě další spor, který se také týká VZP.

Ta totiž tvrdí, že lékaře přeplatila a chce, aby jí vrátili peníze. Jde o dvě miliardy za péči vykázanou v roce 2002. Pro jednotlivé lékaře by to znamenalo ztrátu jedné až dvou měsíčních plateb. Koalice ambulantních lékařů se ale začala bránit. Její mluvčí Jiří Pekárek tvrdí, že kdyby museli prostředky vracet, porušilo by se ústavní právo pracovat za peníze. Lékaři by pak museli krýt provoz zařízení ze svých úspor. V případě, že bude VZP na vrácení peněz trvat, chystají se lékaři hromadně vypovídat smlouvy a také svým pacientům hodlají doporučit, aby změnili pojišťovnu. Pacienti se podle lékařů ale nemusejí obávat - akutní ošetření je vždy hrazeno. Ovšem pro VZP by vypovídání smluv znamenalo zásadní hrozbu. Pokud za svými lékaři odejdou i jejich pacienti, klesnou VZP příjmy a dostane se do ještě větších finančních potíží. Jenže co si má normální člověk o takovém sporu vůbec myslet. Jednotliví lékaři mají se zdravotní pojišťovnou uzavřenou smlouvu, vykazují svou péči a za ni dostanou zaplaceno. A rok a půl nato jim pojišťovna řekne, že je přeplatila a že mají část peněz, které jim sama předtím vyplatila, vrátit. Pro racionálně uvažujícího člověka to je absurdní situace. VZP ale argumentuje, že se vše děje podle zákona o veřejném zdravotním pojištění. Jedno jeho ustanovení totiž říká, že může uplatnit i dodatečnou regulaci v případě, že pojišťovna vyplatí víc peněz než má napsáno ve zdravotně-pojistném plánu. Podle ambulantních lékařů mají celý tento zmatek na svědomí státní úředníci. Konkrétně ti, kteří zasedají ve správní radě VZP. Když viděli, jak se potíže pojišťovny prohlubují, začali tlačit její vedení, aby tento paragraf uplatnilo.

Skutečný kámen úrazu je ale v celkové organizaci nebo lépe řečeno dezorganizaci služeb ve zdravotnictví. Jednání o cenách za poskytovanou péči probíhají totiž ještě dřív než je schválen pojistně-zdravotní plán. Při rozhodování se uplatňuje silný vliv státu a ten obvykle nutí VZP, aby věnovala víc prostředků na nemocnice. Výsledek: pojišťovna vyplatí větší objem peněz než předpokládá zdravotně - pojistný plán. Zkrátka Kocourkov.

Lékaři by pochopitelně chtěli, aby byl zmíněný paragraf zákona o veřejném zdravotním pojištění zrušen. Trochu by jim to asi pomohlo. Jenže dokud bude situace v našem zdravotnictví tak nepřehledná jako dnes, půjde opravdu jen o kosmetickou změnu. Současné spory totiž docela jasně odrážejí, jak se stát přetahuje o vliv se zdravotními pojišťovnami, a ve skutečnosti neví, co si počít.