Koaliční vyřizování účtů

Parlamentní většina je ale také jediná, i když nejdůležitější charakteristika koalice v čele s Berlusconiho formací Vzhůru, Itálie, která zůstává beze změny. Tedy alespoň prozatím. Premiér a jeho strana mají za sebou těžký měsíc a dvě volební porážky - ve volbách do Evropského parlamentu a místních volbách. Sebevědomí menších koaliční partnerů naopak volební prověrka posílila, ať už kvůli jejich vlastním ziskům nebo zakolísání dosavadního hegemona koalice.

Křesťanští demokraté, postfašisté z Národního spojenectví i populisté z Ligy severu chtějí po Berlusconim větší podíl na moci, přehodnocení priorit volebního programu a personální přesuny uvnitř kabinetu. Po zbývající dobu funkčního období vlády, které vyprší v roce 2006, už nechtějí hrát druhé housle. Nechtějí, aby zklamaní voličů dopadlo i na jejich hlavy, až bude kolice skládat účty v příštích parlamentních volbách. Dějí se proto věci pro současnou vládní koalici skutečně nevídané.

Předákem strany, kterému Berlusconi pohrozil nepřízní svých televizních stanic, je křesťanský demokrat Marco Follini. Právě on je autorem otevřeného dopisu, kterým o víkendu premiéra vyzval k přehodnocení dosavadního způsobu vládnutí. Jediný šéf vládní strany, který sám není členem kabinetu, začal dokonce otevřeně hovořit o tom, že by jeho kolegové mohli vládu opustit a že by křesťanští demokraté vládu podporovali jen z parlamentních lavic.

To bylo o víkendu. Po dvou dnech vášnivého vnitrokoaličního vyřizování účtů emoce trochu ochladly. To byla ale jedna z mála užitečných věcí, které rokování partajních špiček přineslo. Koalice se dokázala rámcově shodnout jen na tom, že je třeba čelit rostoucímu rozpočtovému deficitu. Výdaje v příštím roce by proto měly být nižší o zhruba 30 miliard eur. Na všechny ostatní sporné věci koalice řešení nenašla: Neobsazen proto i nadále zůstává post ministra financí a hospodářství.

Ve sporu o křeslo, které začátkem července opustil Giulio Tremonti z premiérovy strany Vzhůru, Itálie, se v jedno slévají potíže sužující koalici i Itálii samotnou. Tremontiho odchod si vynutili menší koaliční partneři, protože už nehodlali snášet přehlíživý přístup šéfa ekonomického superministerstva vůči jiným vládním resortům. Ve skutečnosti se ale Tremonti stal především obětním beránkem na oltáři nových koaličních vztahů.

Kýžený blahodárný efekt na vnitřní fungování koalice ale samotná Tremontiho oběť nemohla přinést. K tomu by ji musely doprovázet další programové a personální změny a na nich se koalice zatím dohodnout nedokázala. Horší je, že provizorium na postu správce státní pokladny se stačilo negativně promítnout do hodnocení Itálie na mezinárodní scéně. Řízení resortu se mezitím dočasně ujal samotný Berlusconi.

Premiér a ministr financí v jedné osobě ještě dokázal v Bruselu minulý týden přesvědčit kolegy ministry financí z jiných zemí Evropské unie, že Itálie své rozpočtové potíže zvládne. Mezinárodní ratingová agentura Standard and Poor´s ale krátce poté dospěla k jinému závěru. Itálii, jako první ze zemí eurozóny, snížila rating dlouhodobých závazků. Zdůvodnila to zhoršujícím se stavem italských veřejných financí v letošním a příštím roce.

Potíže současné italské vládní koalice mají hodně příčin. Tou nejvážnější je ale stagnující ekonomika, která se promítla do volebních nálad. Skrze volby - i když to nebyly volby parlamentní - dostala Berlusconiho vláda jasný signál. Fakt, že si koalice tento signál neumí vyložit, nevěstí pro její další fungování nic dobrého. Neschopnost nadřadit zájmy celku nad zájmy jednotlivých částí je ale chronickou bolestí všech koaličních vlád, nejen těch italských.