Koaliční taktické manévry

O nabídce rozhodnou prý orgány ČSSD, její předseda Jiří Paroubek ale vstup do formující se koaliční vlády považuje za nepravděpodobný. Odmítnutí této nabídky ho nicméně staví do velmi nevýhodné taktické pozice.

Čím dál více je to právě on, kdo se zdá být tím neústupným, kvůli kterému nefungují základní ústavní mechanismy demokratického státu, není ustavena Poslanecká sněmovna a neformuje se vláda, která by měla naději získat podporu této Poslanecké sněmovny. Vyjednávači koalice tímto návrhem tlačí ještě více ČSSD, aby jasně sdělila, jaké uspořádání si vlastně představuje. Zatím totiž tato strana volí obstrukci, aby tím zřejmě dokázala, že druhá strana není schopna koalici sestavit. Při poměru sil v Poslanecké sněmovně to není tak složité situaci blokovat.

Návrh trojkoalice se tedy jeví nanejvýš vstřícným, ČSSD by mohla také do vlády vstoupit a nebo jasně říci, za jakých podmínek ji podpoří. Všechny možnosti, jak bylo slyšet, jsou otevřeny, mohlo by jít o programové nebo personální ústupky nebo o přímou účast. Hlavní vyjednávač trojkoalice Mirek Topolánek dává najevo značnou kreativitu, protože jde o návrh, který se bude obtížně odmítat.

Přesto tak ČSSD nejspíš učiní, zdá se, že její taktika je založena na zcela jiném předpokladu, spoléhá zřejmě na neúspěch Mirka Topolánka při jeho misi, který by měl podle názoru ČSSD vyústit v pověření tentokrát Jiřího Paroubka dalším vyjednáváním. Do této taktiky zatím nezapadají jakékoliv ústupky.

Jde ovšem také o jistý tlak z vnějšku a dojem, který strany ve vyjednávání zanechávají. To je ostatně také to jediné, čím mohou jednotlivé bloky operovat při rovnosti hlasů. Dojem strany, která používá jen obstrukci a nereaguje na vstřícné návrhy, není právě žádoucí. Zvláště, když není jasné, nač by vlastně vsadil Jiří Paroubek, kdyby se ocitl na místě Mirka Topolánka. Také on by přece musel dostat na svou stranu některou ze stran současné trojkoalice a apelovat by mohl také maximálně na vstřícnost.

Co by ovšem znamenalo přijetí návrhu na vstup ČSSD do koalice? Týdny jednání nad koaliční smlouvou by v podstatě mohly býti zapomenuty, koaliční smlouva by se musela psát znovu. ČSSD by rozhodně nesouhlasila s mnohým programovými cíli. K čemu tedy bylo celé divadlo kolem sestavování trojkoaliční vlády, zvláště, když od začátku přece muselo být jasné, že tato vláda nemá příliš šancí? Spolehnutí se na případného přeběhlíka z druhé tábora nebylo právě nejrozumnějším stavebním kamenem, na kterém by měla koalice stát.

I když, právě v dnes tolik citovaném roce 1996, kdy v České republice vznikla první menšinová vláda, právě díky přeběhlíkům mohla vydržet dva roky.

Vyjednávání dosavadní koaliční smlouvy bylo tedy k ničemu, tak je také možné číst nejnovější trojkoaliční návrh. Je třeba nejspíš začít znovu. A tady se naskýtá otázka, zda-li Mirek Topolánek neměl začít jinak už od začátku. Bylo opravdu nutné sestavovat trojkoalici, o které bylo jasné, že nezíská podporu?

Neměl nabídnout rovnou účast ve vládě i ČSSD? Zřejmě se tak mělo stát, jenže je tu další otázka. Proč by vlastně měla ČSSD souhlasit se svou účastí ve vládě čtyřkoalice? Protože má ODS nejvíce poslanců a další koaliční strany nejsou levicové, byla by ČSSD vlastně v roli nejslabšího partnera. Pro ČSSD by bylo daleko výhodnější uzavírat nějakou koaliční smlouvy přímo jen s ODS, pak by šlo o smlouvy téměř rovnocenných stran, které udělaly ve volbách podobný výsledek a jedna bez druhé se ve vládě neobejdou. Dohromady mají totiž vládní většinu a dokonce ústavní.

Má tedy tento návrh vést k tomu, co je za této situace asi jedním z mála skutečných řešení, tedy k velké koalici? Mohlo by tomu tak být. Záležet bude zajisté na tom, jaké jsou plány ČSSD. Pokud bude Jiří Paroubek trvat na své pokusu sestavit vládu, pak nemá smysl cokoliv jiného navrhovat. A paradoxně, pokud tento pokus dostane, stejně se nakonec může dostat k jediné variantě velké koalice.

Rozhodně tato dnešní sondáž vnesla do situace nové momenty a z reakcí politiků bude možné usuzovat na další vývoj.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci http://www.rozhlas.cz/cro6/audio/ Radio na přání