Koaliční pnutí kvůli zdravotnické reformě

Topolánkova slova by se měla zpřesnit. Konec koalice by nastal až v momentu, kdyby při klíčových hlasováních neměla většinu. Ta při úplném obsazení všech křesel v dolní parlamentní komoře představuje číslo sto jedna. Toho je koalice s pomocí přeběhlíků Melčáka s Pohankou schopna dosáhnout i bez Hovorky. Navíc má v záloze ještě dalšího bývalého sociálního demokrata Snítilého, který byl z klubu i ze strany vyloučen kvůli podpoře Václava Klause při prezidentské volbě. Vzhledem k podivným okolnostem, které změnu jeho postoje provázely, nelze vyloučit, že v případě skutečně klíčového hlasování by se mohl přiklonit na stranu vládní koalice.

Samozřejmě je sporné, co lze za klíčové hlasování považovat. Poplatky ve zdravotnictví do této kategorie spíše nepatří, stejně jako rozhodování o převedení brněnské Úrazové nemocnice pod správu města Brna. Při hlasováních o obou zmiňovaných problémech se Hovorka postavil na stranu opozice. Z řad vládního tábora si za to vysloužil kritiku, z opozice naopak zazněla na jeho adresu slova chvály. Například místopředseda sociální demokracie Sobotka označil poslance Hovorku za zásadového člověka. Je v této souvislosti příznačné, že zásadovost zákonodárců se hodnotí většinou podle toho, komu chování daného poslance momentálně vyhovuje. To se netýká pouze Hovorky, ale třeba také Melčáka s Pohankou, nebo Snítilého.

Zkrátka v poměrech křehké vládní většiny je důležitý prakticky každý hlas a v klíčových momentech se dělá všechno proto, aby jich vláda či opozice měla na své straně pokud možno většinu. Z tohoto úhlu pohledu je tudíž pochopitelné, že opakované hlasování lidovce Hovorky se sociálními demokraty a komunisty vyvolává nervozitu premiéra. Mirek Topolánek totiž do koalice investoval prakticky všechen svůj politický kapitál a musí se snažit udržet vládu pohromadě. K tomu patří i vzkazy vysílané svým vládním partnerům přes média, které je mají dostat pod tlak. Právě do této kategorie lze nejnovější Topolánkovu výtku zařadit.

V případě poslance Hovorky však nebude jeho apel asi příliš účinný. Lidoveckého zákonodárce se už měsíce nedaří přesvědčit, aby změnil své názory. Postoj k reformě zdravotnictví dokonce považuje za důležitější než budoucnost koalice. Důkazem o tom, že myslí svá slova vážně, může být právě Hovorkovo hlasování pro zrušení poplatků ve zdravotnictví. Došlo k němu v momentu, kdy se koalice dohodla, že toto téma nebude žádným způsobem otvírat až do dubna, kdy se má koalice dosavadním fungováním poplatků zabývat. Samozřejmě, že pokud má nějaký tým fungovat, měl by být ctěn většinový názor. Zároveň by však menšina neměla být válcována a měl by se brát v potaz její názor.

Vycházíme-li z toho, že koalice má zájem vydržet až do konce volebního období, má Mirek Topolánek prakticky jen dvě možnosti. Buďto se pokusit s Hovorkou domluvit na kompromisu, nebo přestat s jeho hlasem počítat. V této souvislosti je totiž prakticky nemožné, že by šéf lidovců Jiří Čunek mohl zaručit shodné hlasování všech třinácti lidoveckých poslanců. Právě tato skutečnost může Mirkovi Topolánkovi sloužit jako argument pro váhání s Čunkovým návratem do vlády. Ostatně už před několika týdny se premiér nechal veřejně slyšet, že jednou z podmínek znovu usednutí šéfa KDU-ČSL do ministerského křesla by mohl být slib loajality všech lidoveckých poslanců k vládním návrhům projednávaným ve sněmovně. Nejde totiž pouze o Ludvíka Hovorku, ale například také o Michaelu Šojdrovou, Libora Ambrozka či případně Tomáše Kvapila. Také oni mají k některým návrhům vládní reformy zdravotnictví výhrady a nemuseli by pro ně zvednout ruku.

Protože si Mirek Topolánek nemůže dovolit pád své vlády a shánění přeběhlíků z řad sociální demokracie má své limity, nezbude mu nic jiného, než se s odbojnými lidovci dohodnout. Proto lze pravděpodobněji očekávat zmírnění některých reformních kroků než rozpad koalice.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .