Klausovo poselství Západu

Klaus tvrdí spolu s Friedrichem von Hayekem, že hodnotu svobody si musí každá generace nastolit znovu. To je pravda, každá generace má za úkol osvojit si dosavadní civilizační vymoženosti, objevit pro sebe svět, jeho dějiny, a zvolit si hodnotovou orientaci, tedy i zaujmout vztah k hodnotě svobody. Podle Klause máme unikátní zkušenost: nepokládáme svobodu za samozřejmost. Tato komparativní výhoda nás opravňuje varovat ty, kdo žili jen ve svobodné společnosti, před tím, co svobodu ohrožuje, neboť jsme prý v tomto směru vnímavější.

Už po těchto slovech mám nemilý, a přitom známý pocit, daný nesouladem mezi řečeným - a realitou, která je jím vyjádřena. "Dichtung - und Wahrheit" - říkávali naši prarodiče, kteří maturovali za první republiky. - Stav naší společnosti (a nejen té naší) nesvědčí o tom, že by nás unikátní zkušenost totality učinila vnímavějšími pro nezastupitelnou hodnotu svobody. Mám za to, že opak je pravdou, že význam pojmu svoboda se často touto zkušeností spíše zatemnil. Klaus praví (cit.): "Základní pojmy klasického liberalismu jako svoboda, demokracie nebo kapitalismus nepotřebují redefinici nebo reinterpretaci." - a dále: "Věřím klasickému vymezení slova svoboda a nepřeji si žádné zbytečné, a už vůbec ne protikladné inovace jeho výkladu" (konec cit.). - Staré rčení praví: Proti gustu žádný dišputát.

Je osobní věcí Václava Klause, v co věří a co si přeje nebo nepřeje, ale zatím vše nasvědčuje tomu, že společnost s unikátní zkušeností totality se nevyhne úkolu pojem svobody znovu důkladně promyslet: naučit se vnímat rozdíl mezi svobodou negativní a pozitivní, mezi svobodou a svévolí, a brát v úvahu vztah svobody a práva, práva a spravedlnosti atd.

Nepopírám, že jsou lidé, jimž zkušenost nesvobody smysl pro svobodu zostřila. Jsou i lidé, jimž (obrazně řečeno) dlouholetý kriminál tento smysl otupil a vtiskl jim syndrom propuštěného vězně. Řekl bych, že je jich víc než těch prvých.

Za koho vlastně mluvil český prezident ve Washingtonu? To je různé. Jednou mluví jakoby "za nás za všechny", kdo máme onu unikátní zkušenost. Jinde říká "lidé jako já"; ještě jinde hovoří v plurálu, jemuž říkáme majestaticus, tedy za sebe. Tak či onak, poučovat Západ z pozice českého politika a mít za zády současnou českou realitu společenskou, ekonomickou, politickou i morálně psychologickou, je dosti riskantní počin. Proto jsem zvědav na ohlasy Klausova projevu, budou-li jaké. Tím neříkám, že Západ žádná poučení nepotřebuje.

Klausovo myšlení rádo pracuje s protilehlými abstraktními pojmy: kolektivismus proti individualismu, centrální plánování proti svobodnému trhu, sociální odpovědnost proti ekonomické racionalitě, soudcovský aktivismus proti parlamentnímu úmyslu atd. Jako by poměřovalo mnohorozměrnou skutečnost lineálem, neboli pravítkem. Říká se tomu černo-bílé vidění. Komplikované silové pole se pak jeví jako bipolární konflikt a o nepřátele není nouze. Starost o životní prostředí? Pozor na ekologické radikály! Občanská společnost?

Toť idea komunitaristů a korporativistů. Morálka? Chraňme se samozvaných intelektuálů, kteří vědí lépe, co je pro nás dobré. Evropská unie? Negace úlohy národních států, projekt, v němž se spojili superstátní byrokraté s levicovými intelektuály. - O takto černo-bílém světě lze těžko vést svobodnou rozpravu: buď se přidáte k Václavu Klausovi, anebo budete ocejchováni jako nepřátelé svobody.

Tuším v tom osobní tragedii Václava Klause, který sice má unikátní (jistě i zraňující) zkušenost s totalitou, ale své východisko našel v individualismu osamělce, aniž by odolal kouzlu sofistikované dialektiky, jíž ona totalita opřádala naši mysl. Asi jako když do téže rovnice dosadíme jiné veličiny. Jinými slovy: veličiny jsou sice jiné, ale schéma vztahu, vyjádřené strukturou rovnice, je stejné. Politický úspěch tím vyloučen není. Naopak. Černo-bílá optika je totiž předpokladem i nástrojem toho typu politického vnímání a chování, jemuž říkáme populismus. Populisté se chovají ekonomicky: umějí dosáhnout maximálního efektu vynaložením minima nákladů. Měli bychom se ale ptát, co je tím kýženým efektem.