Klaus nebo Zeman mohou uspět i v přímé volbě

22. leden 2003

Největší šance stát se novým českým presidentem mají Otakar Motejl a Petr Pithart. Má to však jeden háček. Musela by se uskutečnit přímá volba hlavy státu a musela by proběhnout právě teď. Pak by šlo šance jednotlivých kandidátů velmi dobře odhadovat podle nejčerstvějších výsledků průzkumů veřejného mínění.

Ty v těchto dnech presentovala společnost STEM. A z publikovaných dat vyplývá, že Otakara Motejla by volilo třiasedmdesát procent dotázaných a Petra Pitharta šestašedesát procent respondentů. Oběma politikům však tato čísla nejsou k ničemu. Přímá volba se nekoná a o přízeň parlamentu se budou tento pátek ucházet úplně jiné osobnosti.

Spolufavorité druhé presidentské volby by přitom nezískali ani padesátiprocentní podporu u občanů. Řeč je o Miloši Zemanovi a Václavu Klausovi. Z průzkumů veřejného mínění tudíž vyplývá, že takovéto typy politiků by lidé na Hradě příliš rádi neviděli. Tedy v tomto okamžiku.

V případě přímé volby by na voliče určitě působila předvolební kampaň. A v ní v historii dokázali oslovit a získat na svoji stranu voliče jak Zeman tak Klaus. Byť u obou jmenovaných se to už příliš netýkalo loňských voleb do Poslanecké sněmovny. Přesto přijatelnost Zemana i Klause jako hlavy státu podle průzkumů veřejného mínění postupně stoupá. Což by měli vnímat příznivci přímé volby presidenta republiky. Ti v ní vidí jedinou šanci, jak symboly opoziční smlouvy dostat ze hry.

Ke změně Ústavy je však třeba několik měsíců času. Ty by Zeman s Klausem určitě dokázali využít ve svůj prospěch. Takže lze odhadnout, že by se pozice v průzkumech veřejného mínění postupně otočily. Tedy, že na špici by zamířili právě Klaus se Zemanem a dolů by směřovali Pithart s Motejlem. Takže odpůrci bývalých předsedů ODS a ČSSD by svoji snahu na zvolení jiného presidenta měli zaměřit na úspěch v parlamentní volbě.

K ní by však potřebovali silného kandidáta, kterému by dokázali vyjednat podporu drtivé většiny sociálních demokratů, všech lidovců a unionistů, nezávislých senátorů a také části ODS. V současné době to může znít jako utopie. Hlavně kvůli tomu, že se o to demokratické síly ani nepokusily. Naopak upřednostňují své sobecké zájmy a v zákulisí kupčí o sto šest. Byť tvrdí, že k žádným handlům nedochází a že pokud se náhodou s nějakým presidentským kandidátem setkávají, tak vedou pouze přátelské řeči a filosofují o obecném poslání hlavy státu. Vrcholem jejich cynismu je pak tvrzení, že bez podpory komunistů nikdo být zvolen nemůže. Není to pravda. V Senátu jsou z jednaosmdesáti senátorů pouze tři zvolení jako kandidáti KSČM. Ve Sněmovně pak z dvě stě křesel patří komunistům jednačtyřicet. Zbývá tedy ještě 78 mandátů v horní komoře a 159 v komoře v dolní.

Což bohatě stačí ke zvolení hlavy státu hned v prvním kole. Demokratické strany však nemají vůli k dohodě a s komunisty potají vyjednávají. Komunistům s jídlem roste chuť a občas se prořeknou, že s jedním místem u ústavního soudu nebo s pár velvyslanci se nespokojí. Jediný, komu lze věřit, že se do žádných zákulisních machinací nepouští, je rivalka Zemana a Klause Jaroslava Moserová.

Několik let v čele UNESCO, diplomatická kariéra, místopředsednictví v tehdejší České národní radě a působení ve vedení senátu ji svým způsobem předurčují k výkonu presidentské funkce více než její dva mužské soky. Přesto jsou Moserové šance na zvolení nulové. Je veřejným tajemstvím, že její nominace má sloužit pouze k ubrání hlasů Zemanovi a Klausovi a tím ke snížení šancí na zvolení jednoho z nich.

Klaus se však už nechal slyšet, že je připraven se zúčastnit další volby na půdě parlamentu i případné volby přímé. Zeman se zatím zcela jasně nevyjádřil. Vzhledem k tomu, že ochotně přijel z Vysočiny a intenzivně v zákulisí vyjednává, je jasné, že o post hlavy státu stojí.

Takže by se asi nechal přemluvit, aby o tuto funkci bojoval i v opakovaných volbách. Ostatně kdyby tomu bylo jinak, jeho spolupracovníci by neměli důvod mařit první volbu a patrně by se nebránili silnějšímu kandidátovi sociální demokracie, než jakým byl Bureš. Tím se opět dostáváme k tomu, že zbavit se Klause a Zemana v souvislosti s bojem o Hrad, lze pouze tím, že jim bude konkurovat respektovaná osobnost, těšící se značné podpoře v parlamentu.

Tu však odpůrci Zemana a Klause nebyli schopni nalézt a patrně se jim to těžko podaří. Ostatně druhá volba může názorně dokázat, kolik odpůrců Klause a Zemana ve skutečnosti existuje. Nebylo by totiž překvapením, kdyby jeden z nich byl nakonec v pátek zvolen a to počtem hlasů, který by teorii o odpůrcích těchto symbolů opoziční smlouvy mohl postavit na hlavu.

autor: Petr Hartman
Spustit audio