Klára Vlasáková: Nepotřebujeme právo na obranu se zbraní, potřebujeme se o sebe starat
To video obletělo na konci června internet a sdílel ho na svém twitterovém účtu i americký prezident Donald Trump – manželský pár Mark a Patricia McCloskeyovi ze St. Louis míří svými zbraněmi na účastníky demonstrace proti rasismu. Teď byli oba obviněni z nezákonného použití zbraně.
Když se člověk na video podívá, je chování McCloskeyových dost zarážející. Stojí spolu před svým luxusním domem a zbraně mají namířené na proud lidí, který však jen prochází kolem. Mark McCloskey v televizním rozhovoru pro CNN řekl, že se bál jak o to, že mu protestanti vypálí dům, tak i o svůj vlastní život. Ulice před domem je totiž soukromá. Jenže žádný z demonstrantů na videu nevypadá, že by se k McCloskeyovým chystal přiblížit.
Čtěte také
Vidíme tu muže, který na scénu nevěřícně hledí a kterého vzápětí další dva pobídnou, aby šel dál. Další si celou situaci natáčí na telefon. Ke konci videa je pak vidět osoba, která se manželům snaží něco sdělit, ale i ta stojí velmi daleko.
Hysterická reakce manželů McCloskeyových by mohla být v něčem humorná – kdyby ovšem drželi v rukou třeba stříkací pistolky, a ne skutečné zbraně. Představme si, že by se jeden z nich polekal zvuku, hlasu nebo nečekaného pohybu – a vystřelil.
Nebo by jim ve spirále předsudečného strachu zkrátka povolily nervy. Koneckonců právě strach a děsivé přecenění vlastních pravomocí stojí například za vraždou Afroameričana Ahmauda Arberyho, kterého letos v únoru pronásledovali tři muži mylně se domnívající, že jde o pachatele vloupání, ke kterému v jejich čtvrti došlo.
Zkratkovité jednání
Čtěte také
Tyto situace spojuje rasismus a ničím nepodložená víra ve vlastní vykonávání „spravedlnosti“, ovšem je tu ještě jeden důležitý spojovník – a to zbraně. Co by se stalo, kdyby nikdo z těchto lidí zbraň neměl? Zrovna demonstrace, ale víceméně i jakékoli shromáždění lidí v kině, v obchodě, na ulici může pro držitele zbraně znamenat potenciální ohrožení – a zkratkovitá střelba a řada mrtvých může být tragickým vyústěním.
Podobných příkladů, kam může vést držení zbraně ve špatných rukou, máme kolem sebe mnoho. Zcela nepochopitelně tak působí vládní podpora senátního návrhu ústavního zákona, který má do Listiny základních práv a svobod zakotvit právo bránit sebe i jiné se zbraní za podmínek stanovených zákonem.
Strach v nás
Jistě se shodneme, že Listina základních práv a svobod není dokonalá a definitivní. Rozšiřovat ji může být dobrý nápad (třeba o právo na bydlení). Proč by to ale mělo být zrovna právo bránit sebe nebo druhého se zbraní?
Není tak těžké představit si vyděšené jednotlivce, kteří neadekvátně vyhodnotí situaci a rozhodnou se „vzít věci do vlastních rukou“. Potenciální ohrožení potom může představovat nejen nenadálá situace nebo vjem, ale vlastně jakákoliv odlišnost a vybočení z normálu. Protože právě strach z druhého může být tím sice nejsilnějším, ale zároveň nejomylnějším rádcem.
Nepotřebujeme rozšiřovat Listinu základních práv a svobod o právo bránit sebe nebo druhého se zbraní. Potřebujeme vědět, že žijeme v právním státě, ve kterém platí dohodnuté zákony, na který se můžeme v sociální nouzi spolehnout a kterému na jeho obyvatelích záleží. Jedině v zemi, kde tohle neplatí, je snazší sáhnout po zbrani než po dlani člověka vedle sebe.
Autorka je dramaturgyně a scenáristka
Související
-
Daniel Kroupa: Ústavu kvůli držení zbraní neměnit
Senátorům vláda obvykle vstříc nevychází. V pondělí 13. července však po bouřlivé diskusi vyhověla. Šlo o novelu ústavní Listiny základních práv a svobod České republiky.
-
Miloš Šenkýř: O šestém slově naší ústavy
Před třiceti lety politici bojující za samosprávu Moravy ve volbách zazářili, ale přesto skončili v prachu dějin.
-
Host: David Karásek, člen představenstva sdružení LEX na ochranu práv majitelů zbraní
Držení střelních zbraní je kvůli dalším vraždám v USA citlivým tématem. Střelectví je ale také životní styl a velká záliba. Na to všechno se ptá v Hovorech Josef Kluge.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.